Źárlivost

Dobrý den, mám dceru, kterén jsou 4 roky. Od tří let chodí do školky, kde byla spokojená. Nyní očekáváme narození dalšího dítka. Je to zhruba asi 3 týdny, co jsem si všimla změn v chování mé dcery. Začala být ukňouraná, vše si snaží vynutit pláčem. Dokonce i paní učitelka ve školce říkala, že se stává, že dcera se rozbrečí a chce domů. Každé ráno smlouvá, že chce být se mnou a dnes dokonce když šla do třídy začala brečet a hulákat na celé kolo, že chce jít domů. Snažila jsem se zjistit od paní učitelky, zda nemá ve školce nějaké potíže, ale ta mne ujistila, že je vše v pořádku. Mám pocit, že začala žárlit na ještě nenarozené miminko, ale bohužel nevím, co mám dělat. Vždy jsem s Miškou jednala na rovinu a vše se jí snažila vysvětlit. Nikdy jsem jí nelhala. Když se na něco zeptá, tak jí odpovím. Vysvětlovala jsem ji i vše co se týká miminka. Když měla nějaké potíže Miška, tak nám o tom pověděla, ale teď mi ani neodpoví, když se jí ptám, co ji trápí, zda jí někdo ve školce ubližuje nebo jestli ji něco bolí. Paní učitelka mi řekla, že se stává u některých dětí, že prostě žárlí na mladší sourozence a tímpádem změní i své chování. Přitom mi tvrdí, že se na nenarozené miminko těší a moc si přeje sestřičku.
Jsme z toho s manželem nešťasni. Neradi bychom dceři ublížili, ale zároveň ji nechci rozmazlit a přistoupit na to, že si vše bude vynucovat pláčem. My se snažíme chovat stále stejně, ale někdy je to dost obtížné. Předem děkuji za radu
Míša Mannová