Stereotypy

Dobrý den. Prosím o radu, jak přistupovat k tomuto problému : máme 3,5 letého syna, který je nešťastný (vzteká se nesmírně vzácně, je spíš opravdu nešťastný - pláče) z jakékoliv změny. Trvá na stejných jídlech, stejných hrách, stejných pohádkách, stejných písničkách a podobně. Nechce být téměř s nikým jiným než se mnou (s jinými lidmi je šťastný, když jsem tam také, nebo "alespoň tatínek"), beze mne nechce nikam jít, až na jedinou výjimku - do bazénu chodí s tatínkem - rád. Má 8 měsíční sestru a na podzim začal chodit na 4 hodiny denně do školky (občas pláče, většinou to teď již "strpí"). Dlouho jsem ho kojila, musí spát se mnou v posteli (také stereotyp - je schopný spát v nohách, ale musí být u mě), sestřičku miluje, laicky pozorované projevy žárlivosti se omezují na to, že se přidává při mazlení. Myslím, že nemůže mít pocit odstrčeného staršího dítěte. Zůstala jsem s dětmi doma, manžel dost pracuje(oba jsme vet. lékaři), máme hodné babičky i dědečky a tak je mi syna líto, že se ochuzuje o spoustu zážitků. Navíc mám pocit, že se tento problém s časem spíš umocňuje.
Nevím tedy, jestli mu tyto stereotypy i za cenu pláče co nejčastěji narušovat, nebo ho nechat, až ho to s věkem přejde samo. Přejde-li... :-).
Moc děkuji za radu.