Otázka
Odpověď
Problematické chování 12leté dcery
13.12.2004 15:08:38 Jarmila , 2 děti, 6 a 12 let
Vážená paní,
mám dvě děti 6 letého syna a 12 dceru. Někdy si již nevím rady s chováním své dcery, která se od září letošního školního roku značně zhoršila jak prospěchem tak i chováním. Došlo to až tak daleko, že spolu s některými spolužáky si přepsali známky v žákovské knížce. Jsem více jak rok rozvedená, otec žije s jinou partnerkou ve stejném městě. Obě děti si k sobě bere, ale nemyslím si že by dcera změnila své chování kvůli tomuto. Otec byl voják a býval velmi málo s námi. Dcera na něm nikdy nebyla citově ani jinak závislá. Od první třídy měla trošku problémy s chováním , kdy si z ničeho nedělala hlavu, občas i zalhala. Ve škole měla zpočátku samé jedničky a asi od 5 třídy se zařadila k průměru. Vše proběhlo v klidu , neprožívala žádné hádky rodičů ani jiné scény. Nyní u ní nastal od září obrat o 180 stupňů . Začala se zavírat ve svém pokoji,když jdeme na procházku jde minimálně 100 metrů před námi a je dotčená, když na ní zavolám aby na nás počkala. Nenechá si poradit a nehodlá se mnou komunikovat. Od první třídy je dost nervozní ze zkoušení a různých písemek. Chápu, že vstupuje do puberty , ale někdy je to dost o nervy. Neřekne že ve škole něčemu nerozumí ani mně ani učitelům. Nejvíce mi vadí, že lže a to dost nehorázným způsobem, kdy mi do očí tvrdí něco jiného. Naštěstí nemá jen zápory. Na rozdíl od jiných dětí mi dost pomáhá , jak s úklidem, při vaření a je schopná každý večer číst malému bráchovi pohádky. Je značně nevyvážená a já někdy už nevím jak se k ní mám chovat. Domlouval jí i otec , se kterým máme dobré vztahy a chováme se k sobě jako přátelé. Moc bych jí chtěla pomoci a vím že prožívá jí neznámé období. Samozřejmě začaly spolu s ostatními děvčaty okukovat kluky a někdy je těžké s ní mluvit, aby vnímala co se jí říká.Mám pocit, že i trošku žárlí na brášku, protože on ještě do školy nechodí a je více se mnou. Dcera má již svoje povinnosti i zájmy, gymnastiku a výtvarku a je dost samostatná. Což již byla od první třídy.Prosím o radu jak jí v tomto věku podat pomocnou ruku, nečekám že bude mít ve škole samé jedničky, ale chtěla bych aby pochopila, že jí chceme pomoci a to dřív než by to bylo ještě horší.
Děkuji za odpověď.
mám dvě děti 6 letého syna a 12 dceru. Někdy si již nevím rady s chováním své dcery, která se od září letošního školního roku značně zhoršila jak prospěchem tak i chováním. Došlo to až tak daleko, že spolu s některými spolužáky si přepsali známky v žákovské knížce. Jsem více jak rok rozvedená, otec žije s jinou partnerkou ve stejném městě. Obě děti si k sobě bere, ale nemyslím si že by dcera změnila své chování kvůli tomuto. Otec byl voják a býval velmi málo s námi. Dcera na něm nikdy nebyla citově ani jinak závislá. Od první třídy měla trošku problémy s chováním , kdy si z ničeho nedělala hlavu, občas i zalhala. Ve škole měla zpočátku samé jedničky a asi od 5 třídy se zařadila k průměru. Vše proběhlo v klidu , neprožívala žádné hádky rodičů ani jiné scény. Nyní u ní nastal od září obrat o 180 stupňů . Začala se zavírat ve svém pokoji,když jdeme na procházku jde minimálně 100 metrů před námi a je dotčená, když na ní zavolám aby na nás počkala. Nenechá si poradit a nehodlá se mnou komunikovat. Od první třídy je dost nervozní ze zkoušení a různých písemek. Chápu, že vstupuje do puberty , ale někdy je to dost o nervy. Neřekne že ve škole něčemu nerozumí ani mně ani učitelům. Nejvíce mi vadí, že lže a to dost nehorázným způsobem, kdy mi do očí tvrdí něco jiného. Naštěstí nemá jen zápory. Na rozdíl od jiných dětí mi dost pomáhá , jak s úklidem, při vaření a je schopná každý večer číst malému bráchovi pohádky. Je značně nevyvážená a já někdy už nevím jak se k ní mám chovat. Domlouval jí i otec , se kterým máme dobré vztahy a chováme se k sobě jako přátelé. Moc bych jí chtěla pomoci a vím že prožívá jí neznámé období. Samozřejmě začaly spolu s ostatními děvčaty okukovat kluky a někdy je těžké s ní mluvit, aby vnímala co se jí říká.Mám pocit, že i trošku žárlí na brášku, protože on ještě do školy nechodí a je více se mnou. Dcera má již svoje povinnosti i zájmy, gymnastiku a výtvarku a je dost samostatná. Což již byla od první třídy.Prosím o radu jak jí v tomto věku podat pomocnou ruku, nečekám že bude mít ve škole samé jedničky, ale chtěla bych aby pochopila, že jí chceme pomoci a to dřív než by to bylo ještě horší.
Děkuji za odpověď.
V její náručí
