Otázka
Odpověď
Nepřiměřená reakce
14.1.2005 22:41:29 Veronika Rojková, Honzík (3,5) a Eliška (9m)
Dobrý den paní doktorko,
chtěla bych vás poprosit o názor na náš problém.Syn Honzík (3,5roku)je velmi živé dítě, velmi inteligentní,s výbornou pamětí,slovní zásobou,vyjadřovacími schopnostmi i logickým myšlením.Ale zdá se nám, že velmi nepřiměřeně reaguje na -pro něj- nepříjemné situace.Např.:v říjnu mu "píchali" ouško při zánětu stř.ucha, od té doby chodíme na víceméně pravidelné kontroly na OTR, které jsou naprosto bezbolestné.Přesto vždy den předtím propláče a pořád dokola opakuje, že tam nechce, že se doktorky bojí, že jí nemá rád. Pokaždé mu popisujeme, jak to bude probíhat, že se nemá čeho bát, že to vůbec nebolí, ale jako by nás vůbec neposlouchal.Někdy pomůže ho něčím rozptýlit, ale za chvíli si na to vzpomene sám a zase začne fňukat.Nebo jiný příklad:pravidelně o víkendu jezdíme k babičce (moje máma), kterou má Honzík velice rád a mají moc hezký vztah.Samozřejmě musíme také odjet (babička chodí do práce) a kdykoli vyhlásíme odjezd Honzík začne plakat (někdy spíš řvát), že od babičky nechce.Nepomáhá ani vyhlásit odjezd s časovým předstihem, aby se s tím vyrovnal.Takže obrovská scéna,která ničí babičku,ale která skončí po pár minutách v autě při cestě domů.Poraďte,prosím,jak ho naučit trochu se ovládat a naučit se vyrovnávat se strachem.Děkuji.(Malou Elišku má velice rád a žádné velké žárlení jsme nepozorovali.
chtěla bych vás poprosit o názor na náš problém.Syn Honzík (3,5roku)je velmi živé dítě, velmi inteligentní,s výbornou pamětí,slovní zásobou,vyjadřovacími schopnostmi i logickým myšlením.Ale zdá se nám, že velmi nepřiměřeně reaguje na -pro něj- nepříjemné situace.Např.:v říjnu mu "píchali" ouško při zánětu stř.ucha, od té doby chodíme na víceméně pravidelné kontroly na OTR, které jsou naprosto bezbolestné.Přesto vždy den předtím propláče a pořád dokola opakuje, že tam nechce, že se doktorky bojí, že jí nemá rád. Pokaždé mu popisujeme, jak to bude probíhat, že se nemá čeho bát, že to vůbec nebolí, ale jako by nás vůbec neposlouchal.Někdy pomůže ho něčím rozptýlit, ale za chvíli si na to vzpomene sám a zase začne fňukat.Nebo jiný příklad:pravidelně o víkendu jezdíme k babičce (moje máma), kterou má Honzík velice rád a mají moc hezký vztah.Samozřejmě musíme také odjet (babička chodí do práce) a kdykoli vyhlásíme odjezd Honzík začne plakat (někdy spíš řvát), že od babičky nechce.Nepomáhá ani vyhlásit odjezd s časovým předstihem, aby se s tím vyrovnal.Takže obrovská scéna,která ničí babičku,ale která skončí po pár minutách v autě při cestě domů.Poraďte,prosím,jak ho naučit trochu se ovládat a naučit se vyrovnávat se strachem.Děkuji.(Malou Elišku má velice rád a žádné velké žárlení jsme nepozorovali.
V její náručí
