Re:Problémy s učením

Dobrý den Ivo,
dítě může být
nadprůměrně inteligentni, ale snadno unavitelné, může mít nějaké zdravotní obtíže, narušenou schopnost pozornosti a soustředění, problém s paní učitelkou nebo pro ně skutečně prospěch není důležitou hodnotou.
Může mít i, např. hypoaktivní formu LMD (děti jsou spíš pomalejší, takže nemívají problémy s chováním, ale ostatní potíže mohou mít jako děti s hyperaktivní formou LMD), nebo poruchu učení, kterou je schopno při nadprůměrné inteligenci do určité míry vykompenzovat, což ho ale stojí spoustu energie ale tato snaha může být přehlédnuta.
Mohlo jít do školy nezralé, může mít jiné potíže – problémy ve vztazích se spolužáky, v rodině… a řešit to „únikem do vlastního světa“…
Napřed bych všechny tyto možnosti prověřila a případně vyloučila a potom bych přemýšlela, proč ho ta škola nezajímá, co ho zajímá, zda mu mohu nějak ty poznatky, které škola chce, zprostředkovat, pro něj zajímavým způsobem. Můžete se spolu dívat na dokumenty v TV, navštěvovat různá muzea, prohlížet si dětské a jiné encyklopedie a dítě získá spoustu poznatků, aniž bude vůbec mít pocit, že se učí. Důležitý je přitom i projev zájmu rodičů.
Důležité je i to, zda dítě vůbec ví, že pro rodiče jsou vědomosti, případně školní prospěch hodnotou. Častou chybou v tomto směru bývá to, že rodiče přijímají dobré známky jako samozřejmost, které si příliš nevšímají ani dítě příliš nechválí, a pozornost začnou školnímu prospěchu a tedy i dítěti věnovat teprve když se jim známky nelíbí, paradoxně tak nevědomky předávají dítěti přibližně tuto informaci:“Když se budeš špatně učit, budu Ti věnovat více pozornosti.“ Pro mnoho dětí je ale přijatelnější negativní pozornost, než žádná.
Může se také stát, že někdo v rodině význam školního vzdělání pro praktický život snižuje, a dělá to nahlas a před dítětem, to pak komplikuje možnost přijetí školního vzdělávání jako hodnoty.
Někdy se také může stát, že se rodiče z nejrůznějších důvodů obávají jasně sdělit dítěti svoje stanovisko a trvat na něm, přestože se jedná o důležité věci. To může mít mnoho příčin.
Pak může být potřeba, podívat se na život dítěte z hlediska dlouhodobější perspektivy, a zamyslet se nad tím, zda, např. bezkonfliktnost přítomného vztahu, o kterou třeba někteří rodiče usilují, není z dlouhodobého hlediska pro dítě velmi problematickým „darem“. Někdy to také pomůže utřídit si pořadí důležitých hodnot.
Můžete tedy myslím trvat na tom, že syn bude každé odpoledne věnovat přípravě do školy určitý čas, neměl by ve čtvrté třídě příliš přesahovat hodinu. Je možné, že syn bude po nějakou dobu vyjadřovat nelibost, ale pokud na to budete dopředu připravena, myslím, že na této věci můžete prostě klidně a důsledně trvat, a že si syn časem uvědomí, že to opravdu myslíte vážně. Pokud přípravu stihne dříve, skončí dříve, domluvíte-li se na nějakém časovém limitu, je dobré dohlédnout, aby opravdu pracoval, a čas nepřetahovat. Pak si může hrát.
Zkuste zjistit, zda má nějaké představy, co by rád dělal, a i kdyby to podle byly “nerealistické sny“, můžete toho využít k tomu, abyste si s ním popovídala o tom, jakou kvalifikaci je potřeba mít, pro určitá zaměstnání, aby zjistil, že to vzdělání třeba k něčemu je.
Můžete i vymyslet nějakou vedlejší motivaci, např., bude-li celý týden plnit své povinnosti, může si přát o víkendu strávit určitý čas s Vámi, podle svého přání, hrou, návštěvou kina, ZOO…
Příliš neočekávejte, že se zatím bude schopen připravovat sám, děti na prvním stupni potřebují při učení spolupráci a podporu rodičů, zpočátku každodenní.
Vyberte si, prosím, z výše uvedených námětů to, co se pro Vás hodí, a pokud byste se chtěla ještě na něco zeptat, napište prosím konkrétnější údaje.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová