Sebepoškozování

Dobrý den,
již jednou jsem Vám sem psala, když syn řešil jakýkoliv náš zákaz zvracením. Toto období ho přešlo, dlouho už nic takového nezkoušel a my zapoměli. Nyní však posledních 14 dní, kdykoliv na syna zvedneme hlas, tak si ˇbuď rve vlasy a nebo se kouše do ruky a nezapomene nám to oznámit "koušu" "bolí" nebo "tahám".Z počátku jsem se mu to snažila vysvětlit, pak jsem ho za ruku, kterou se tahal plácla¨, nepomáhalo ani jedno. Nyní se to snažíme řešit ignorací, což má podstatně lepší efekt. Nevím jestli to patří k věku /2,5 roku/ a nebo bych to měla řešit s psychologem-nechci nic zanedbat, ale zároveň nechci tahat syna zbytečně po lékařích. Je velmi živé dítě od malička-byl nedonošený, hodně svobodomyslné dítě a bohužel málo kdo je pro něj autoritou-bohužel ani my moc ne, ačkoliv se od malička snažíme mu určovat jasná pravidla. Jsou dny, kdy jsme kamarádi a je to bez problémů, ale pak jsou dny, kdy provádí jeden naschvál za druhým-co ví, že nesmí. Mimo to kolikrát na něj mluvíme a on nás naprosto ignoruje-ani nehne hlavou a dál se věnuje tomu co dělá...ale není to, že by nás neslyšel nebo že by byl tak zaujatej hrou, je to taky jakoby naschvál.Nechci zas psát, že zlobí pořád, miluje děti a v jejich kolektivu je naprosto spokojenej/hraje si vždy se staršíma dětma a má trošku organizační tendence/, snaží se mi pomáhat. ALe problém třeba nastal i s učením na nočník-kdykoliv se ho zeptáme, tak odsekne "ne" a pak se třeba do minuty počůrá na zem, ale to "ne" je čistě z trucu, přestože jsme se mu snažili, když se mu to povedlo zpříjemnit /chce, abysme mu zatleskali/, pochválit ho několikrát, pohladit, dát mu pusu.....ale ani to pro něj není dostatečná motivace....
Díky za radu Klára