Otázka
Odpověď
Žárlivost mezi dvojčaty
25.4.2005 13:59:45 Hanka, roční dvojčátka
Dobrý den, paní doktorko,
vyzkoušela jsem Vaše některé rady ohledně spaní a dost se nám osvědčily, proto jsem se rozhodla požádat Vás o radu.
Máme roční holčičky - dvojvaječná dvojčata. Každá je jiná - vzhledově i povahově. Ta menší - Baruška - zhruba před 3 měsíci se začala na mě citově vázat a měla období, kdy jsem se od ní nemohla na metr vzdálit. Pořád se chtěla chovat - a to pouze ode mě. Druhá dcerka se tolik chovat nechtěla, pokud měla potřebu se mazlit, "spokojila" se s tatínkem, či prarodiči. V té době měl manžel jiné zaměstnání a podstatnou část dne byl doma.
Teď se Baruška "zklidnila" a není na mě tak citově závislá, dokážeme ji zabavit hračkami a jinou čiností. Snažím se oběma věnovat stejnou pozornost, s oběma se stejně dlouhou dobu mazlit. Přesto mi připadá, že Verunka na Barušku žárlí. Stačí, abych vzala Barušku do náruče a Verunka se s brekotem na mě "sápe" a chce se chovat také. Pokud se Baruška rozpláče a Verunka vidí, že se natahuji, abych Barušku utěšila, než ji stačím vzít do náruče, už je u mě Verunka a tlačí se mi do náruče. Chtěla jsem to řešit tak, že pochovám obě naráz ( což díky jejich váze už není nejlehčí ), ale to se jim nelíbí ani jedné - obě brečí, vzpouzí se a hlavně Verunka se snaží Barušku buď bouchnout, nebo stáhnout pryč, prostě docílit toho, abych chovala jen ji samotnou. Docela mě to trápí, nevím si s tím rady. Manžel je teď celý den v práci, vrací se odpoledne, takže ten už pomoci nemůže...
Nejhorší je to po ránu, pokud vstanou obě naráz, kdy jsou obě rozespalé a chtěly by se se mnou chvíli mazlit a já řeším dilema, kterou mám vzít do náruče a kterou nechat brečet... V téhle chvíli je nedokážu ničím jiným zabavit...
Mohla byste mi poradit, jak takové situace řešit, jak docílit toho, aby Verunka tak na Barušku nežárlila? Projevuje se to i tím, že jí bere všechny hračky, když si Verunka hraje sama a já si s Baruškou chci "číst", bere nám všechny knížky, ale číst s námi si nechce... Jak reagovat v takovéhle situaci...
Omlouvám se, že jsem se tolik rozepsala.
vyzkoušela jsem Vaše některé rady ohledně spaní a dost se nám osvědčily, proto jsem se rozhodla požádat Vás o radu.
Máme roční holčičky - dvojvaječná dvojčata. Každá je jiná - vzhledově i povahově. Ta menší - Baruška - zhruba před 3 měsíci se začala na mě citově vázat a měla období, kdy jsem se od ní nemohla na metr vzdálit. Pořád se chtěla chovat - a to pouze ode mě. Druhá dcerka se tolik chovat nechtěla, pokud měla potřebu se mazlit, "spokojila" se s tatínkem, či prarodiči. V té době měl manžel jiné zaměstnání a podstatnou část dne byl doma.
Teď se Baruška "zklidnila" a není na mě tak citově závislá, dokážeme ji zabavit hračkami a jinou čiností. Snažím se oběma věnovat stejnou pozornost, s oběma se stejně dlouhou dobu mazlit. Přesto mi připadá, že Verunka na Barušku žárlí. Stačí, abych vzala Barušku do náruče a Verunka se s brekotem na mě "sápe" a chce se chovat také. Pokud se Baruška rozpláče a Verunka vidí, že se natahuji, abych Barušku utěšila, než ji stačím vzít do náruče, už je u mě Verunka a tlačí se mi do náruče. Chtěla jsem to řešit tak, že pochovám obě naráz ( což díky jejich váze už není nejlehčí ), ale to se jim nelíbí ani jedné - obě brečí, vzpouzí se a hlavně Verunka se snaží Barušku buď bouchnout, nebo stáhnout pryč, prostě docílit toho, abych chovala jen ji samotnou. Docela mě to trápí, nevím si s tím rady. Manžel je teď celý den v práci, vrací se odpoledne, takže ten už pomoci nemůže...
Nejhorší je to po ránu, pokud vstanou obě naráz, kdy jsou obě rozespalé a chtěly by se se mnou chvíli mazlit a já řeším dilema, kterou mám vzít do náruče a kterou nechat brečet... V téhle chvíli je nedokážu ničím jiným zabavit...
Mohla byste mi poradit, jak takové situace řešit, jak docílit toho, aby Verunka tak na Barušku nežárlila? Projevuje se to i tím, že jí bere všechny hračky, když si Verunka hraje sama a já si s Baruškou chci "číst", bere nám všechny knížky, ale číst s námi si nechce... Jak reagovat v takovéhle situaci...
Omlouvám se, že jsem se tolik rozepsala.
V její náručí
