Problémy s třídní učitelkou

Přeji pěkný den!
Dnes jsem dovedla syna po nemoci (nyní 15dní)opět do školy a jak se ukázalo, má obsazené mésto jinou spolužačkou. Volné mésto zbylo u vyhlášeného lumpíka třídy, který stále vyrušuje. Přiznám se, že mi to vyrazilo dech.
Můj syn je často nemocný a paní učitelka nesnáší děti, které jsou nemocné. (jedna holčička nemá tak vytrvalé rodiče, takže si doplňuje učivo pomalu a pí.uč. jí již od pololetí shazuje před celou třídou: "ty budeš opakovat") My se snažíme (nemoc 14 dní, z toho 8dní není schopen než ležet a pak na něm "zalehnem" a za 6dní doplníme učivo za 14 dní, to je ale celodenní práce s přestávkami). Pí.uč. opovrhuje naší domácí prací, ačkoliv svědomitě trvám na co nejsamostatnější práci. Dnes po údivu nad změnou lavice okamžitě s posměšky zkoušela syna u tabule ze všeho co se dalo. Snařila jsem se já, pak společně s mužem oba se domluvit o "společné" řeči,ale marně.
Syn je velmi citlivý, příliš neprůbojný a pak o to více skleslý. Od 4let navštěvujeme psycholožku, víme, že směřujeme k dysleksii (nález bude zpřesněn na začátku 2.tř.),má zvýšenou únavnost (snad díky nemocem) a tím i kratší soustředění, je ambidextr, ale byla nám doporučena pravá ruka, má i negativní výsledky v testu DOV. Po stresech při mých operacích i balbulitis, nyní jen občas. Jako maličký měl mírnou epilepsii. Psycholožka z posl. vyš. konstatovala "dvojí čtení" (na to jsem ale uč. již déle upozorňovala), přetížení, zbytečné bazírování na pidiodchylkách v psaní. Jelikož syn nechce do školy, stojím před nějakým řešením. Ze strany učitelky naprosté nevcítění, děti si také v době jeho nemoci kamarádí jinak, jak je to přirozené, ale je pak pro syna velmi těžké znovu a znovu navazovat přetržená kamarádství. Je přátelský, klidný, nezlobí, nevyrušuje, kolísá v pozornosti. To že přišel o své místo v lavici jej naprosto zničilo, je to při jeho návratech jediný pevný bod. Chápů, že jeho spolužačka byla smutná, ale ona stále v té škole mezi dětmi je a nemusí znovu nic obnovovat. Pí.uč. řekla, že to tak zůstane. NA mou otázku, že mi to mohla alespoň říci, abych syna na tuto pro něj odpudivou skutečnost připravila, řekla, že mu to určitě zas tak nevadilo. Ignorovala jeho zoufalé pohledy, které ke mně ráno syn vysílal.
Naprostý smutek, že nelze se školou navázat normální kontakt a v této chvíli nejsem ani schopna přijít na to, jak znovu přimět syna jít do školy klidně, bez stresu a traumat, co jej zase čeká, mne dovedlo k dlouhému,ale neúplnému popisu věcí, omlouvám se, vlastně zabírám místo jiným. Mohu-li komunikovat i jinde, ráda bych.
Skutečně si nevím rady a ráno je tak blízko....