Problémy se školkou

Vážená paní magistro,
náš problém se týká maminkovského syndromu. Mé dceři Báře je tři a půl roku.Byla kojena do dvou a třičtvrtě roku. Odj¨akživa byla na mě hodně závislá.Pracovali jsme na tom, chodili na hodinu týdně do školky a dopracovali se k tomu, že Barča byla v pohodě s tatínkem a babičkami. Neplakala, když jsem s ní nebyla. Když jí byly dva roky, narodil se bráška Adámek. Vzhledem k tandemovému kojení jsme sourozeneckou žárlivost úspěšně zvládli. Letos v září jsme chtěli,aby navštěvovala mateřskou školu, kvůli kolektivu a dalšímu rozvoji, který jí, s Adámkem "za zadkem" těžko dopřeji. První den, dokud se p.učitelky o děti příliš nezajímaly, proběhl v pohodě, nehlídala mě. Druhý den jsem ji tam nechala hodinu samotnou, po hodině nechtěla jít se mnou domů, odeěla jsem tedy a když jsem se pro ni po dvou hod.vrátila, byla rozeřvaná, nešla utišit. Doma říkala,¨že když začala plakat o maminku, p.uč. jí nadala, už toho řvaní bylo dost.Nutno podotknout že chytla tu nejpřísnější paní uč., hodně málo vybavenou třídu (1 panenka, kuchyňka) a byly tam dohromady jen tři holčičky. Další den ráno doma šíleně vyváděla, nemohla jsem ji oblíct, jak se bránila, prosila, že nechce do školky, hrůzu v očích. Chtěla jsem, aby pro ni školka byla přínos, ne utrpení a pokud jsem doma s malým, bohužel nemohu najít důvod, proč by tam měla chodit. za ten týden, co jsem tam s ní docházela,jsem došla k závěru, že neustálá buzerace ze strany učitelky,kvůli rozházeným hračkám, mlaskání u jídla, hluku, když děti zpívaly atd., strkání ubrečených dětí pod sprchu s výhružkou ledové vody,že největší vinu na tomto stavu má právě chování učitelky. Z této třídy bylo staženo 7 dětí a ne stížnosti paní ředitelka reagovala, že ví, že tato paní učitelka to s těmi nejmenšími neumí,ale údajně má jiné kvality¨.nicméně, Barča od té doby často pláče ze spaní, když se vzdálím a nechám jí u babičky, nebo u tatínka, dokáže hodiny brečet, pořád mě hlídá, jestli někam nejdu atd. Chci se poradit, co dál, jak zase nabít ztracenou samostatnost a důvěru v to, že ji neopustím,kdy a jestli vůbec ji zařadit do školky, nepočkat až do předškoláků? Se mnou byly stejné problémy a po čtvrt roce mě vrátili ze školky domů, do předškoláků jsem šla sama a s nadšením.Plánujeme ještě jedno dítě, pomůže, kdy¨ž bude v jedné třídě s bráškou?Nerada bych jí poškodila psychiku špatným rozhodnutím.Po domluvě s pediatričkou jsme ve školkovém teroru nepokračovali, pro možné velmi vážné psychické následky.Díky za radu, stále na to myslím a nevím, jak se k Barunce chovat, když odcházím do kurzu a ona pláče, nevím, zda jí dát najevo,že mi to vadí, nebo to do nekonečna ignorovat. Díky. S pozdravem.Blanka