Otázka
Odpověď
Dyslexie
2.11.2005 13:35:17 Danka
Dobrý den, nevím, zda tento dotaz sem patří, ale zkusím to.
Mám syna 12 let 6.třída, je dyslektik a dysortografik. Ve škole je neposedný, stále jsou stížnosti na jeho běhání po chodbě, polehávání po lavici místo psaní poznámek, neupravené sešity, nedostatečnou domácí přípravu - jde hlavně o český a německý jazyk, okrajově o matematiku. A k tomu se vztahuje moje otázka. On sice má zapomínálka, do kterého si má psát vše, co potřebuje na přípravu do školy, ale někdy to prostě zapomene napsat. Nebo si plete sešity a poznámky z literatury napíše do slohu a obráceně,a to už vůbec nemluvím o úpravě a chybách při přepisu. Máme kupu papírů od psychologů, ale spíš mám pocit, že jej to stigmatizuje. Proto při přechodu z 1.stupně na 2. stupeň do jiného města jsem se již ani nesnažila o domluvu s učiteli kolem jeho dyslexie. Vím, že toto má napsáno v papírech z 1.stupně, ale již nemám sílu na to, jít do školy a dožadovat se zkoušení a hodnocení podle pokynů pro učení se s dyslektiky. Už ani nezvládám přijít každý den domů nejdřív v 17.00 hod /dělám od 7.00 do 15.30, ale do práce to mám 30 km/, uvařit večeři a na druhý den oběd a ještě k tomu znovu probírat s malým vše, co se ten den ve škole učili /on toho má ze školy taky dost/, zkoumat, zda to pochopil a pokud ne, znovu mu to vysvětlit. A to většinou výsledek není zaručený, protože on je schopen vše okamžitě zapomenout, nebo to prostě v praxi nepoužije. Spíš nevím, co sama se sebou, než se synem. Pro něj mám spoustu příruček, jak s ním pracovat, ale já to po pěti letech již nezvládám. Chtěla bych vědět, jak tohle řeší ostatní rodiče s podobnými problémy. Já mám tendenci rezignovat a chovat se "ono to snad nějak dopadne." Předem děkuji za odpověď.
Danka a Péťa
Mám syna 12 let 6.třída, je dyslektik a dysortografik. Ve škole je neposedný, stále jsou stížnosti na jeho běhání po chodbě, polehávání po lavici místo psaní poznámek, neupravené sešity, nedostatečnou domácí přípravu - jde hlavně o český a německý jazyk, okrajově o matematiku. A k tomu se vztahuje moje otázka. On sice má zapomínálka, do kterého si má psát vše, co potřebuje na přípravu do školy, ale někdy to prostě zapomene napsat. Nebo si plete sešity a poznámky z literatury napíše do slohu a obráceně,a to už vůbec nemluvím o úpravě a chybách při přepisu. Máme kupu papírů od psychologů, ale spíš mám pocit, že jej to stigmatizuje. Proto při přechodu z 1.stupně na 2. stupeň do jiného města jsem se již ani nesnažila o domluvu s učiteli kolem jeho dyslexie. Vím, že toto má napsáno v papírech z 1.stupně, ale již nemám sílu na to, jít do školy a dožadovat se zkoušení a hodnocení podle pokynů pro učení se s dyslektiky. Už ani nezvládám přijít každý den domů nejdřív v 17.00 hod /dělám od 7.00 do 15.30, ale do práce to mám 30 km/, uvařit večeři a na druhý den oběd a ještě k tomu znovu probírat s malým vše, co se ten den ve škole učili /on toho má ze školy taky dost/, zkoumat, zda to pochopil a pokud ne, znovu mu to vysvětlit. A to většinou výsledek není zaručený, protože on je schopen vše okamžitě zapomenout, nebo to prostě v praxi nepoužije. Spíš nevím, co sama se sebou, než se synem. Pro něj mám spoustu příruček, jak s ním pracovat, ale já to po pěti letech již nezvládám. Chtěla bych vědět, jak tohle řeší ostatní rodiče s podobnými problémy. Já mám tendenci rezignovat a chovat se "ono to snad nějak dopadne." Předem děkuji za odpověď.
Danka a Péťa