Re:Nekomunikuje ve školce

Dobrý den, Marcelo,
první odpověď neruším, spíš budu doplňovat další náměty k úvahám. Většinou platí, že chování, které u dítěte pozorujeme, nemá jednu, „čistou“ příčinu, ale „příčinou“ je řada věcí, které se v životě dítěte dějí, společně s vrozenými vlastnostmi, předpoklady, zdravotním stavem dítěte…
Určitě hodně informací byste mohli získat, kdybyste, ne-li celá rodina, tak aspoň Vy, maminka, s třemi kluky, navštívili terapeuta, který se zabývá rodinnou terapií.
Dále, nevím, jestli máte nějaký důvod se obávat, jak na tom Pavlík s rozvojem řeči je, kromě toho, jak se projevuje ve školce, a toho, že jeho mladší bratr je ve vyjadřování čilejší. Jestli někdo z blízkých příbuzných má nějaké závažnější problémy s řečí nebo zda jste měla nějaké potíže v těhotenství, obtížný porod…
Pak by asi bylo na místě zkusit navštívit nějakého dětského psychologa, který by Pavlíka viděl, a mohl by ho i vyšetřit, pokud by s ním Pavlík komunikoval. Norma je ale v tomto věku hodně široká a navíc u každého dítěte postupuje vývoj individuálně, některé oblasti se vyvíjejí rychleji, jiné pomaleji, a u každého dítěte je to pořadí trochu jiné. Ale výsledek vyšetření by Vás mohl Vás uklidnit nebo nasměrovat.
Mě spíš teď napadá, že jste měla děti celkem rychle po sobě, a Pavlík může ještě potřebovat hodně Vaší péče a pozornosti, zvlášť jestli je nebo dřív bylo občas třeba, aby už od svých přibližně osmnácti měsíců byl ten „starší a moudrý a trpělivý“. Druhé miminko jste čekala v době mezi Pavlíkovými devíti měsíci a jeden a půl rokem, a nevím, jak jste na tom v té době byla zdravotně, jestli jste měla nějaké potíže… Já samozřejmě nemohu vědět, jak to u Vás doopravdy je nebo bylo, spíš vycházím ze zkušeností některých klientů.
Druhý bráška by na tom mohl být s nasycením svých potřeb péče a pozornosti od druhých lépe, teoreticky, protože kromě kontaktu s Vámi a tatínkem, mohl mít v době, kdy bylo na cestě třetí miminko, pravděpodobně každodenně zajištěnou pozornost ze strany staršího brášky, tedy Pavlíka nebo si, nějak, dokáže pro sebe zajistit víc pozornosti, je „milejší“ a vnímá pozitivní odezvu…
Taky v potřebě pozornosti a odezvy, je každé dítě jiné, jedno jí potřebuje mnoho a dlouho, jinému stačí méně...
Ptala jste se Pavlíka, jestli do školky chce chodit? Nebo jste ho tam dali, protože se domníváte, že pro dítě tohoto věku je kontakt s druhými dětmi potřebný, nebo víceméně z praktických důvodů? Péče o další dva sourozence Vás jistě stojí hodně času a sil a Pavlík už je ve věku, kdy může chodit do školky, navíc jste psala, že doma je někdy spíš hyperaktivní, takže, Vám se tím, že je ve školce možná trochu uleví.
Možná tu školku, i když by to tak asi nedokázal formulovat, bere spíš jako povinnost a tak to tam nějak přečká, ale že by ho to těšilo nebo měl dost zájmu, aby si pak mohl zapamatovat ty věci, na které se ho ptáte a povídat o nich, to už ne.
Komplikací může být i to, že se paní učitelky střídají.
Možná by tedy stálo za úvahu, jestli by nebylo vhodnější, aby chodil do školky jen na dva,tři dny v týdnu, pokud vůbec je nutné, aby tam chodil.
Když už dítě z nějakého důvodu nedůvěřuje, zdá se mi na místě, snažit se mu zajistit pocit bezpečí, aby mohlo začít důvěřovat. Pocit, že má místo, kde ho mají rádi, tak, jak je, kde dokážou v určité, potřebné míře, respektovat jeho potřeby a možnosti, a vůbec je vnímat.
Nedůvěru, prosím, nelámejte.
Snažte se pozorovat, kdy, v jakých chvílích, za jakých okolností, je Pavlík v pohodě a v klidu, kdy se u něj, třeba na chvíli ta důvěra nebo spontánní zájem, vstřícnost, komunikativnost, objeví, snažte se na to být vnímavá, a ty okamžiky se pak pokoušejte opakovat a rozvíjet.
Také byste na to všechno neměla být sama, možná by tou vhodnou osobou k rozvíjení Pavlíkovy schopnosti důvěřovat mohl být, když už je Pavlík větší, Váš muž, nebo dědeček…?
Přeju hodně trpělivosti a pohody
Mgr. Silvie Nedvědová