Psychický problém

Dobrý den, hledám odpověď a pomoc pro svoji 3,5 letou dceru. Měla vždy problém srovnat se s dětmi a nebát se jich. Nemohla jsem s ní navštěvovat vrstevníky, protože vždy při styku s dalším dítětem plakala. Postupem věku se naučila děti akceptovat a nyní od září navštěvuje školku a děti kolem ní ji už nevadí. Je stále víc samotář a spíše si ve třídě hraje sama.Jsme moc rádi za takový úspěch. Máme spíše problém od té doby, co se jí narodil bráška. Nyní má malý 13 měsíců a ona se s ním stále nemůže srovnat. On je moc rád v její přítomnosti a dává jí najevo svou lásku i když po svém. Ty jeho ručičky ještě neumí pohladit, někdy z toho vyjde spíš plácnutí a zaškrabání. Ona je ale z něj hodně špatná.Když k ní přijde stojí jak zařezaná a bojí se pohnout. Můžeme na ni mluvit, ale v tu chvíli nevnímá a nechce se pohnout z bázně před ním.Říkáme jí jestli je jí to nepříjemné ať jde jinam, popřípadě ji rozptýlit jinou činností,ale ona se není schopná ani pohnout natož nám odpovědět. Stále se snažíme jí vysvětlil, proč malý dělá tohle a tamto, aby to trošku chápala a že ji má Matýsek rád a dává jí tak najevo svou lásku po svém a že si s ní chce hrát.Jen nás vyslechne, ale zatím jsme se k ničemu nedobrali.Snažíme se obě děti zabavit dohromady při hře a neoddělovat je úplně i když ona by byla ráda vždy jinde než je on,ale zároveň respektujeme, že ona již má jiné zájmy, přiměřené jejímu věku a věnujeme se jí také odděleně a o to víc v tomto čase. Bohužel strach z brášku se jí promítá do problémů s močením. Eliška je od 1,5roku bez plen, ale stále se skoro pravidelně pomočuje při odpoledním spánku a v noci 1-2x. Byl jí 2x přeléčen zánět močových cest,ale na močový měchýř bude stále citlivější.Po přeléčení posledního zánětu moč.cest ve 3letech se z nemocnice vrátila a nepomočovala se 3 měsíce.Pak na ní bylo vidět,že je ve větší psychické pohodě ale před 2-3 měsíci to opět začalo.Je to zrovna tak dlouho, co se začal malý pohybovat-lozit,pak chodit a už se k ní dokázal dostat sám.Procházela si taková období.Po návratu z porodnice se srovnávala,že k nám někdo přibyl a byl jí nepříjemný jeho pláč-plakala také.Pak si zvykla,ale on zatím jen ležel a tak měla prostor jít si po svých a moc se k němu nepřibližovat.Pak se začal hýbat a přirozeně ji vyhledával on sám.
V nefrologické poradně byla opakovaně prohlédnuta,ale vše v pořádku.Protože ji znám,dala jsem si do souvislosti,že strach z bratříčka se projevuje pomočováním. Jen mi to utvrdila babička, u které trávila minulý týden. To byla jen sama bez bratříčka a ani jedno odpolední spaní se nepomočila.Zároveň byla v psychické pohodě, jen se stále nechala ujišťovat,že bratříček za ní nepřijede. Ráda bych jí nahlídla do hlavičky a pomohla jí strach z brášku překonat.Pomůžete nám a popřípadě je možné dostat kontakt na dětského psychologa(Olomouc,Brno),který by nám poradil.Je hrozné vidět tu malou,jak se stresuje.
Děkuji moc.Pavlína