Velká bojácnost

Vážená paní doktorko,moc Vás zdravím a předem děkuji za Vaší poradnu,ve kterém jsem našla už mnoho užitečných rad,které opravdu fungují.Poslední dobou mě trápí problém,který nevím,jak řešit.Od malička je dcerka Adélka hodně plachá a lekavá.Když byla miminko,tak stačil pouze nějaký prudký pohyb nebo zvýšení hlasu v její blízkosti,hned rozhodila ručičkama nebo začala plakat.Nyní se cítí jistá pouze ve známém prostředí,doma,u babiček a nebo venku.Pokud někam přijdeme na návštěvu nebo kamkoli do uzavřeného prostoru,nechce ze mě slézt,pláče a stále říká "mami,pá pá".Před třemi měsíci jsme začaly chodit do centra pro maminky s dětmi.První tři návštěvy téměř celé probrečela,tak jsme prodlužovaly interval,kdy tam zůstáváme a nyní už se jí tam líbí.To samé bylo na plavání.Trvá to většinou tak měsíc než si pomalu zvykne.Problém je v tom,že jsem už z každé návštěvy vystresovaná,jak to Ada zvládne.Snažím se vydržet,vím,že není řešení být zavřené jen doma.Při svém strachu vidí také záchranu v dudlíku a dožaduje se ho.Já ji ho poskytnu,je pak klidnější.Také mě musí mít stále ne očích,pokud se jen vzdálím,hned mě volá.I doma,chodí se mnou i na záchod.Chci Vás požádat o radu,jak její strach zmírnit,obávám se toho,až bude muset jít ve třech letech do školky.Chtěla bych ještě dodat,že těhotenství i porod probíhaly dobře.Adélka je chtěné a milované dětátko.Kojila jsem ji deset měsíců,jelikož se stále budila po dvou hodinách,dali jsme ji k sobě do postele.Od té doby s námi spí,je klidnější.Celou noc se ke mně tiskne nebo mě drží za ruku,jako by se stále něčeho bála.Jak jí pomoci?
Ráda bych Vás také poprosila o případný kontakt na dobrého psychologa v Hradci Králové.
Děkuji moc za odpověd.

S pozdravem,Šafánková