Počůrávání a pokakávání po úrazu

Máme potíže s naším nejstarším synem (4 roky). Před necelými třemi měsíci měl ošklivě zlomenou nohu. Měl ji 6 týdnů v sádře až po kýčel. Týden po tom, co mu ji sundali, se začal počůrávat a pokakávat. Čůrání se posléze upravilo, ale kaká stále do kalhot. Vyzkoušeli jsme snad všechno, ale nic nezabírá. Myslíme si, jestli se podvědomě necítí "ukřivděn" kvůli mladším sourozencům (holčička 2 roky, chlapec 7 měsíců). Holčička je těžce nemocná, postižená, jen leží, nosí pleny a vyprazdňovat se asi nenaučí. V době kdy měl sádru, jsme ho museli hodně opečovávat, protože dlouho nesměl na nohu došlápnout. Ale na záchod si řekl a vždycky jsme ho tam donesli, i když jsme šli někdy zbytečně (planý poplach). Taky začal malého brášku zlobit. Rve mu hračky z ruky. Silně ho plácá do hlavy, i když mu říkáme, že by mu mohl ublížit, atd. Vůči sestřičce si nic moc nedovolí. Když s ním o tom mluvíme, slibuje, že se polepší, ale k tomu nakonec nedojde. Když vidíme,že se mu chce na záchod a zetáme se ho, jestli nechce kakat, tak se začne vzekat, křičet. Taky jsme zkoučeli ho v dané chvíli drapnout a posadit na záchod. Dost se u toho vzteká, ječí, že se mu nechce kakat, i když hovínko už visí ve vzduchu. Když se mu takto podaří vyprázdnit sleze ze záchodu a s úsměvem nám oznamuje, že se nepokakal. Ale při další příležitosti si zase neřekne a kroutí se někde na zemi. Bolesti nemá. Snažíme se věnovat všem našim dětem stejně, ale je pravda, že ne vždy se to daří. Navíc on odmalička vyžadoval mnohem více pozornosti než ostatní naše děti. Chtěl být pořád s námi, sám si nechtěl vůbec hrát. Teď, když jsou děti tři, musí se někdy zabavit sám. Mysleli jsme si, že to zlvádá celkem dobře. Ale problémy začaly už, když začal chodit v září do školky. Pak se ale vše upravilo, a teď po té zlomenině začalo nanovo a už se to neupravilo. Můžete nám poradit?