Otázka
Odpověď
Spánek ve společné posteli
2.1.2006 14:09:40 Iva, 6tiletá dcera
Dobrý den,
obracím se na Vás s dotazem a prosbou zároveň (nevíme opravdu, jak situaci řešit a "nervy tečou"): Šestiletá dcera s námi asi od 1/2 roku věku spí v ložnici ve společné posteli. Nejspokojenější je, když odchází spát alespoň s jedním z nás (ideálně s oběma). To usne bez problémů. Pokud má jít (do manželské postele) ulehnout sama, diskutuje, žádá zdůvodnění, proč nejdeme s ní apod., ale ještě se dá její odpor zvládnout. Úplně otřesná je ovšem situace, kdy má jít ulehnout sama do své postele v pokojíčku na druhém konci bytu (pokojíček jsme budovali postupně, sama se aktivně účastnila výběru např. nábytku, zařízení, malování obrázků po stěnách apod.) Po vánocích dostala novou "dospěláckou" postel, ze které byla zprvu nadšená a prohlašovala, jak se TĚŠÍ, až v ní bude spát, ale realita je naprosto otřesná. Po uložení má buď puštěnou pohádku na CD nebo jí čteme, chodíme ji kontrolovat v pravidelných časových intervalech (mám načtenu Vaši poradnu :)), ale zná hodiny, takže pokud se "kontrola" zpozdí, už volá... Ke spánku ji ukládáme po večeři a návštěvě WC, stejně má opakovaně požadavky na pití, pak logicky chodí čurat, pak ji bolí bříško, ucho, v krku, na prsou (měla období velké nemocnosti průdušek a ví, jak nás vždycky znepokojí... Pokojíček má vybudovaný asi rok a pokusů o nocování v něm již proběhlo několik, bohužel vždy s výsledkem skutečné nemoci (nachlazení, zánět průdušek) a návratem na společné lože. Začínám mít podezření, že si dcera nemoc "přivodí", protože ví, že tím dosáhne svého. Problémem je možná i její nízká spánková potřeba - pokud je v 8 hodin uložena, vydrží bez problému a vlivu na kondici druhého dne do 23 hodin chodit pít, čurat, ptát se, kdy půjdeme spát my... Obvykle celá anabáze končí velkou scénou, křikem a pláčem. Manžel již rezignoval a dovolil jí, aby k nám v průběhu noci do ložnice přišla, ale usnout a většinu noci že musí zvládnout sama ve své posteli. Výsledkem je - pokud se tedy vůbec usnutí podaří - její příchod kolem půlnoci.... V jiných oblastech s dcerou nejsou problémy, je živá, kontaktní, na svůj věk velmi bystrá a inteligentní, nemá problém i přespávat v rámci rodiny (ale vždy v pokoji s někým). Jsme z celé situace zdeptaní, další společné spaní je (když pominu jiné důvody) nemožné i z "prostorových" důvodů - oba se potřebujeme vyspat a to s hlavou na nočním stolku není příliš reálné... Zkoušeli jsme domluvy, vysvětlování i tresty, bohužel všechno bez efektu. Celá situace deptá nás dospělé, ale samozřejmě nejvíc dceru, která od odpoledne nemluví o ničem jiném, než jak večer půjde spát a jestli by nemohla s námi, a kolik jí přečteme pohádek... Nechceme způsobit ještě víc škody než dosud a proto prosím v rámci možností o brzkou odpověď a radu, je-li nějaká!!
Děkuji za trpělivost při čtené mého obšírného stestu a zdravím!!!
obracím se na Vás s dotazem a prosbou zároveň (nevíme opravdu, jak situaci řešit a "nervy tečou"): Šestiletá dcera s námi asi od 1/2 roku věku spí v ložnici ve společné posteli. Nejspokojenější je, když odchází spát alespoň s jedním z nás (ideálně s oběma). To usne bez problémů. Pokud má jít (do manželské postele) ulehnout sama, diskutuje, žádá zdůvodnění, proč nejdeme s ní apod., ale ještě se dá její odpor zvládnout. Úplně otřesná je ovšem situace, kdy má jít ulehnout sama do své postele v pokojíčku na druhém konci bytu (pokojíček jsme budovali postupně, sama se aktivně účastnila výběru např. nábytku, zařízení, malování obrázků po stěnách apod.) Po vánocích dostala novou "dospěláckou" postel, ze které byla zprvu nadšená a prohlašovala, jak se TĚŠÍ, až v ní bude spát, ale realita je naprosto otřesná. Po uložení má buď puštěnou pohádku na CD nebo jí čteme, chodíme ji kontrolovat v pravidelných časových intervalech (mám načtenu Vaši poradnu :)), ale zná hodiny, takže pokud se "kontrola" zpozdí, už volá... Ke spánku ji ukládáme po večeři a návštěvě WC, stejně má opakovaně požadavky na pití, pak logicky chodí čurat, pak ji bolí bříško, ucho, v krku, na prsou (měla období velké nemocnosti průdušek a ví, jak nás vždycky znepokojí... Pokojíček má vybudovaný asi rok a pokusů o nocování v něm již proběhlo několik, bohužel vždy s výsledkem skutečné nemoci (nachlazení, zánět průdušek) a návratem na společné lože. Začínám mít podezření, že si dcera nemoc "přivodí", protože ví, že tím dosáhne svého. Problémem je možná i její nízká spánková potřeba - pokud je v 8 hodin uložena, vydrží bez problému a vlivu na kondici druhého dne do 23 hodin chodit pít, čurat, ptát se, kdy půjdeme spát my... Obvykle celá anabáze končí velkou scénou, křikem a pláčem. Manžel již rezignoval a dovolil jí, aby k nám v průběhu noci do ložnice přišla, ale usnout a většinu noci že musí zvládnout sama ve své posteli. Výsledkem je - pokud se tedy vůbec usnutí podaří - její příchod kolem půlnoci.... V jiných oblastech s dcerou nejsou problémy, je živá, kontaktní, na svůj věk velmi bystrá a inteligentní, nemá problém i přespávat v rámci rodiny (ale vždy v pokoji s někým). Jsme z celé situace zdeptaní, další společné spaní je (když pominu jiné důvody) nemožné i z "prostorových" důvodů - oba se potřebujeme vyspat a to s hlavou na nočním stolku není příliš reálné... Zkoušeli jsme domluvy, vysvětlování i tresty, bohužel všechno bez efektu. Celá situace deptá nás dospělé, ale samozřejmě nejvíc dceru, která od odpoledne nemluví o ničem jiném, než jak večer půjde spát a jestli by nemohla s námi, a kolik jí přečteme pohádek... Nechceme způsobit ještě víc škody než dosud a proto prosím v rámci možností o brzkou odpověď a radu, je-li nějaká!!
Děkuji za trpělivost při čtené mého obšírného stestu a zdravím!!!
V její náručí
