Jak lépe zvládat nervozitu

Dobry den,
nejdriv diky za Vasi dosavadni praci. S poruchami plodnosti se potykam uz dva roky. Moje vajecniky funguji jen za podpory leku a navic jsem "alergicka" na manzelovy spermie. Ted mam takove mezidobi, kdy se nic nedeje. Jim prasky a cekam, az pujdu v unoru na kontrolni vysetreni do UPMD, pak budu asi mesic cekat na vysledky a pak na rozhodnuti lekare, co a jak dal. Naznacil, ze by nebylo dobre me imunitni reakce drazdit prirozenymi pokusy, pripadne IUI (ktere jsem 2x absolvovala, kdyz jsme jeste nevedeli o imunitnich prekazkach). A ze by bylo nejlepsi jit rovnou na IVF, ktere uz mam od pojistovny schvalene. A prave na to se jeste necitim byt pripravena. Bojim se toho, ze to je vlastne az ta posledni stanice, bojim se, ze se to nepovede, a co budu delat pak. Bojim se, ze nastane situace, kdy si nebudu vedet rady sama se sebou. A taky se bojim, ze nepoznam, ze ten zlom se blizi, ze to neodhadnu a uz budu zdeptana zbytecne moc. Mam uz ted hledat psychologickou pomoc, kdyz vlastne mam jen ty "strachy" a nevim, co mam delat? V praci to samozrejme nevedi, jen to, ze mam gyn. potize. Manzel je se mnou a pri mne, ale rozebiram to spis s kamaradkou, on na to pitvani pocitu moc neni a hlavne nevi, co by mi na to rekl. Nekdy me rozciluje, kdyz me konejsi slovy: To bude dobry, uvidis, ze to dobre dopadne. Mam strach, abych si treba nehromadila zaporne emoce smerem k nemu, podeziram samu sebe, jestli nekde v koutku podvedomi treba dite nechci, mozna se bojim o sve pohodli a bezstarostny zivot...
Miminko bychom oba moc chteli. Omlouvam se za dlouhy vlastne ani ne dotaz. Muzete mi nejak odpovedet?