Otázka
Odpověď
Rozmazlenost
27.1.2006 23:24:39 Anicka,dcera skoro 2 roky
Vazena pani doktorko.
Nase dcera byla nemocna, kdyz se narodila (ztrata krve behem tehotenstvi,byla krisena,stredne tezka hypoxie, 10 dni porucha vedomi, nasledna hypotonie, pak hypertonie). Ja jsem velmi prozivala ideal o prirozenem porodu, snila jsem o tom, jak ji budu mit hned po narozeni u sebe, a dopadlo to tak, ze me k dcerce pustili az kdyz ji byly 2 tydny(chodili jsme ji samozdrejme navstevovat, ale vzdy jen na chvili, bali jsme se, abychom ji prilis nerusili). Ihned po prijeti do nemocnice jsem zacala kojit a dcerka se velmi rychle vyrovnavala s predchozimi problemy. Asi do 9 mesicu jsme cvicili poctive Vojtovu metodu a snad zazrakem je dnes vse v poradku. Jenom, ze Belinka byla vzdycky hodne plactiva, do 3 a pul mesicu spala ve dne vyhradne u me v satku, nechtela ani do kocarku, ani do kosiku. Kdyz jsem ji treba spici polozila, ined udelala Mooruv reflex a vzbudila se. Vecer usinala pozde a vycerpanim, protoze ji hodne trapilo brisko(nakonec jsme zjistili, ze snad mela reflux).
Chtela bych vsak svuj dotaz smerovat na vychovu.Pro nas to byly velmi krusne zacatky a Belinka se samozdrejme nikdy nenaucila spat v postylce, a uz vubec ne sama. Vzdy jsem ji nosila, zpivala "do zemdleni"a pak prenasela do postylky. Je mi jasne, ze po ni ted nemuzu chtit zazraky, sve vychovne postupy se snazim pritvrzovat uz dlouho, ale neni to lehke, navic muz se mnou nesouhlasi, kdyz ji treba necham plakat(rvat) a tim mi situaci jeste zhorsuje. V roce a pul jsem prestala kojit(s pomoci mamy, bez muze), ale bez proplakanych noci se to neobeslo.
Muj dotaz je takovy. Jak se spravne chovat, kdyz se dite vzteka, pripadne histericky rve, v pripade, ze po nem chcete neco, co ono samo nechce( spat, spat v postylce, vycurat se na nocnik, probuzeni s placem v noci, obleci se, jit z nocniku...apod) Kdyz opravdu na necem trvam, vetsinou to nejde po dobrem. Je to tak, ze vztek by nemel mit zadnou moji odezvu? Chlacholit nepomaha, a kdyz domlouvam,nebo se zlobim, nakonec se sama tak rozcilim, ze ji i naplacam, nebo kricim, coz se asi nema delat.
Delam to ted tak, ze se snazim ji nechat, pripadne ji na chvili zavru do loznice, nebo sama utecu.Kdyz se vzteka protoze nechce spat, tak vyhrozuju, ze odejdu (nebo ze ji dam do postylky), a tak odchazim a zase prichazim a nekdy volam na bubaky, dokud to nezabere. Pak ji utesim a usne u me v naruci. Je to vsak spravne? Jsem s ni ted druhy vecer sama doma a podarilo se mi ji obe noci uspat v postylce, avsak ne bez place. Vzdy, kdyz se snazim byt "tvrda", mam strach, abych ji psychicky neublizila, navic me stresuje nesouhlas ze strany manzela.
Jsem vdecna, ze mam zdrave a sikovne dite, ted jen, aby z nej nevyrostl tyran, nebo hysterka.
Dekuji za odpoved, Anicka.
Nase dcera byla nemocna, kdyz se narodila (ztrata krve behem tehotenstvi,byla krisena,stredne tezka hypoxie, 10 dni porucha vedomi, nasledna hypotonie, pak hypertonie). Ja jsem velmi prozivala ideal o prirozenem porodu, snila jsem o tom, jak ji budu mit hned po narozeni u sebe, a dopadlo to tak, ze me k dcerce pustili az kdyz ji byly 2 tydny(chodili jsme ji samozdrejme navstevovat, ale vzdy jen na chvili, bali jsme se, abychom ji prilis nerusili). Ihned po prijeti do nemocnice jsem zacala kojit a dcerka se velmi rychle vyrovnavala s predchozimi problemy. Asi do 9 mesicu jsme cvicili poctive Vojtovu metodu a snad zazrakem je dnes vse v poradku. Jenom, ze Belinka byla vzdycky hodne plactiva, do 3 a pul mesicu spala ve dne vyhradne u me v satku, nechtela ani do kocarku, ani do kosiku. Kdyz jsem ji treba spici polozila, ined udelala Mooruv reflex a vzbudila se. Vecer usinala pozde a vycerpanim, protoze ji hodne trapilo brisko(nakonec jsme zjistili, ze snad mela reflux).
Chtela bych vsak svuj dotaz smerovat na vychovu.Pro nas to byly velmi krusne zacatky a Belinka se samozdrejme nikdy nenaucila spat v postylce, a uz vubec ne sama. Vzdy jsem ji nosila, zpivala "do zemdleni"a pak prenasela do postylky. Je mi jasne, ze po ni ted nemuzu chtit zazraky, sve vychovne postupy se snazim pritvrzovat uz dlouho, ale neni to lehke, navic muz se mnou nesouhlasi, kdyz ji treba necham plakat(rvat) a tim mi situaci jeste zhorsuje. V roce a pul jsem prestala kojit(s pomoci mamy, bez muze), ale bez proplakanych noci se to neobeslo.
Muj dotaz je takovy. Jak se spravne chovat, kdyz se dite vzteka, pripadne histericky rve, v pripade, ze po nem chcete neco, co ono samo nechce( spat, spat v postylce, vycurat se na nocnik, probuzeni s placem v noci, obleci se, jit z nocniku...apod) Kdyz opravdu na necem trvam, vetsinou to nejde po dobrem. Je to tak, ze vztek by nemel mit zadnou moji odezvu? Chlacholit nepomaha, a kdyz domlouvam,nebo se zlobim, nakonec se sama tak rozcilim, ze ji i naplacam, nebo kricim, coz se asi nema delat.
Delam to ted tak, ze se snazim ji nechat, pripadne ji na chvili zavru do loznice, nebo sama utecu.Kdyz se vzteka protoze nechce spat, tak vyhrozuju, ze odejdu (nebo ze ji dam do postylky), a tak odchazim a zase prichazim a nekdy volam na bubaky, dokud to nezabere. Pak ji utesim a usne u me v naruci. Je to vsak spravne? Jsem s ni ted druhy vecer sama doma a podarilo se mi ji obe noci uspat v postylce, avsak ne bez place. Vzdy, kdyz se snazim byt "tvrda", mam strach, abych ji psychicky neublizila, navic me stresuje nesouhlas ze strany manzela.
Jsem vdecna, ze mam zdrave a sikovne dite, ted jen, aby z nej nevyrostl tyran, nebo hysterka.
Dekuji za odpoved, Anicka.
V její náručí
