Re:Žárlivost

Milá Lucie, podle mého názoru souvisí Gabčiny reakce s jejím vývojem - daleko víc si asi uvědomuje svoje já a zkouší, jak budete toto její já respektovat, kam až může zajít a kdy jí vy řeknete jasné "dost" - a může to jistě souviset i s jejím žárlením na mladší sestřičku.
To, co se týká jejího žárlení - zkuste spolu s ní trávit čas jen vy a ona.
Zkuste, aby to byl čas pravidelný, kdy jdete do kina, do divadla, na výstavu a přitom necháte doma odstříkané mlíčko. Při takto stráveném času budete také myslet na její sestřičku a tatínka a donesete jim třeba program z divadla a malá pak bude vyprávět, o čem to bylo ...
Co se týká jejího vzdoru, doporučuji vám, abyste měli pevně stanovené spolu s manželem situace, kdy jí nedovolíte určité věci a naopak ty věci, které chcete, aby zažila a vyzkoušela. V tom, co jí nedovolíte a na čem trváte, buďte prosím pevní, aby Gabka jasně věděla, že pokud jste jednou řekli "ne", toto ne platí a aby poznala, že nemá cenu se zlobit, vztekat ... Ta pevnost je v některých chvílích náročná pro rodiče, protože je unavený, sám někdy vzteklý nebo citlivý na projevy dítěte. Zkuste hledat i vy sama takovou psychohygienu alespoň na chvilku, která by vám pomohla.
Pokud se ptáte na její plácnutí, doporučuji ho v té chvíli, kdy máte pocit, že víc zabere, než nějaké vaše pevné "nebouchej dveřma, prosím..." Plácnutí dítěte by nemělo být v těch chvílích, kdy už dospělý neví, co by s dítětem ještě udělal, proto plácne jako svůj projev slabosti.

Pěkné dny Ilona Špaňhelová