Re:Problém se spolužačkami

Dobrý den Heleno,
nevím jak Vám, ale mě se moc líbila odpověď Šárky.
Moje starší dcera je také třináctiletá, a kromě toho, že se líčí, a zajímají ji kluci, nosí na hlavě barevné sponky, gumičky, a dělá si copánky, klikaté pěšinky a legrační drdůlky. Ale, nikdo se jí proto nesměje, spíš ji někdo za chvíli napodobí. Ona je ale, podobně jako Šárky dcera, značně extrovertní, spíš upovídaná.
Takže jeden podstatný bod vidím tady. Uzavřenější, stydlivější lidé mohou, aniž to chtějí nebo někdy, aniž to tuší, působit na okolí nevstřícným, odtažitým až namyšleným dojmem. Neprojevují se příliš, a ostatní se mohou cítit nejistě, protože nevědí, co od nich očekávat. Navíc to také mohou být lidé, kteří si všechno víc berou k srdci, a víc se trápí. Vaše podpora, a to, že si třeba se sestrou o těchto věcech povídáte, je hodně důležité, a důležitá je taky trpělivost.
Může to být i tak, že ve třídě je jedna, dvě spolužačky, které se Vaší sestře smějí, ale dělají to hodně hlasitě, a někteří další se k nim přidají. A ona(y) si tak vlastně na účet Vaší sestry obstarávají pocit, že jsou pro ostatní zajímavé a že je ostatní berou. Někteří lidé, aby se necítili špatně, takovou výraznou odezvu hodně potřebují, a je pro ně důležité, že ji získají, víc než to, jak ji získají.
Pak se taky může stát, že účes Vaší sestry po nějaké době přestane být „zajímavým tématem“, a prostě to přejde. Objeví se nové téma.
Někdy jde ale opravdu o střet různých hodnotových světů, i z Vašeho dopisu se mi trošičku zdá, že ty spolužačky považujete za docela povrchní stvoření, Vaše sestra má oproti nim hodnotné zájmy… Jestli si to Vaše sestra myslí taky, a možná je tak popisujete, protože ona o nich tak mluví, mohou její spolužačky vlastně reagovat na určitou nadřazenost v jejím chování, postoji, je to něco, co se neříká slovy, ale co je přesto čitelné.
Věk ve kterém jsou Vaše sestra i její spolužačky je ale věk velkých změn, a je jasné, že u každého ty změny přicházejí jindy, a probíhají jinak. A také je to věk, kdy jsou lidé hodně zranitelní, mohou se cítit zaskočeni i odlišnostmi, které se z dospělého odstupu zdají nepodstatné. A tak, zrovna tak, jako se Vaše sestra cítí v nepohodě kvůli spolužačkám, může svou odlišností vyvádět z míry ona je. A není to o tom, že by někdo z nich byl méně nebo více normální. Normální může být oboje. Je to jen jiné.
Taky myslím, že ani ty spolužačky nejsou jen chumel podivných stejných bytostí. Jsou to individuality, každá má něco, co ji baví, něco, co ji trápí. To, že je teď zajímají kluci a Vaši sestru ne, je jen jedna charakteristika. Zkuste si představit někoho, kdo vidí dvě krychle, každou jen z jedné strany, a řekne, ta jedna je červená, a druhá modrá. Ale nedal si práci, aby je obešel nebo vzal do ruky a pořádně si je prohlédl. A přitom každá krychle má šest stěn a těch pět, které neviděl, může mít pět dalších různých barev. Možná by nemuselo jít o to, jak na ně, ale jak k nim. Možná, když odškrtneme ty kluky, a zkusíme přemýšlet dál, najde se aspoň jedna spolužačka, s kterou by našla Vaše sestra společnou řeč v něčem jiném. A když se člověku někdo směje, ale někdo jiný mu zase řekne, „nic si z toho nedělej“, už je to mnohem příjemnější. Často něco získáme jen tehdy, když tomu věnujeme nějaké úsilí. Ale některé věci za to stojí, abychom si s nimi dali práci a věnovali jim čas.
Pokud je pro Vaši sestru obtížné, aby začínala sama hovory, a pro Vás ne, mohlo by pomoci, kdyby se spolu s Vámi přátelila s Vašimi kamarády, nemusíte ji nijak poučovat, stačí, když bude ve skupině lidí, kterým je spolu dobře, je tam pohoda, nikdo se nemusí obávat, že co řekne nebo udělá bude terčem kritiky nebo posměchu. Jestli taková skupina lidí ve Vaší blízkosti neexistuje, zkuste spolu začít chodit třeba do nějakého sportovního oddílu nebo jen cvičit nebo dělejte se sestrou nějakou zájmovou činnost. Třeba se v jiné skupině lidí najde někdo, kdo bude mít úplně jiný názor, třeba na její vtipné a veselé účesy, než mají spolužačky.
Předtím, než spolužačky začali zajímat kluci, byly vztahy Vaší sestry k nim dobré? Netrápí se spíš proto, že přišla o dobrou kamarádku, protože ta se zamilovala a má teď plnou hlavu onoho chlapce a méně času na přátelství s dívkou?
Nebo je Vaše sestra v nové třídě a příliš tam zatím nezapadla?
Berte prosím mé povídání jako podněty pro Vaše vlastní úvahy, něco může „sedět“, něco nemusí Vaší situaci odpovídat.
A mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová