Hádky s manželem

Vážená paní Brabcová,
prosím Vám o radu.
V současné době se často hádáme s manželem. Model je dost podobný - já něco udělám a manžel mi vyčte, že jsem to s ním nekonzultovala a nebo se nezachovala zrovna racionálně. Například že jsem byla velmi dlouho v obchodě (několik hodin v nákupním centru) a přišla domů až těsně před příchodem návštěvy, kterou jsem pozvala (příbuzní). Nebo příklad naší zahrady - je to malinká zahrádka a manžel by na ní nejraději viděl jen trávu. Mně se to zdá holé a chtěla bych, aby vypadal živěji - nechat porůst aspoň ploty. Domluvili jsme se na konkrétním místě, ale pak jsem mu ještě řekla, že tedy koupím rostliny na ty ploty. Vymyslela jsem, kde by mohly růst, aby zůstalo hodně plochy trávy a přitom to (podle mě) vypadalo hezky. A protože veškerou práci na zahradě stejně dělám já - jsem doma s dětmi - prostě jsem se nadchla a koupila podle svého. Načež se manžel urazil a řekl mi, ať si teda nasázím co chci.

Moc mě tyto konflikty mrzí. Na první pohled vypadáme jako klidný pár a rozumní lidé (máme oba i technické profese), ale zatímco můj muž se umí ovládat a skutečně se mnou veškerá rozhodnutí konzultuje, já občas propadám touze udělat konečně věci po svém. V hádce navíc vždy brečím a prý jsem agresivní - v tónu a slovech. Ale já se skutečně v hádce cítím strašně a trpím, že jsem udělala něco špatně, proto bojuji a snažím se ukázat, jak moc jsem raněná. V běžných situacích jsem tichá a spíš bázlivá, i když třeba za děti se umím postavit a mám u nich autoritu.
Nevím, co mám dělat. Nehádáme se třeba měsíc - myslím, že se máme velice rádi a podařilo se nám už sladit mnoho věcí, volný čas, děti, ale pak to přijde a prohádáme večer, ležíme vedle sebe na posteli a strašně trpíme a tím, co říkáme, si ujasňujeme, že jsme proti sobě.
Často to je s mou periodou a vždy večer.
Problémem jsou někdy také domácí práce - manžel vždy nakupoval a vařil, teď někdy vařím i já, ale moje je nekonečné uklízení po dětech, kuchyně po vaření, každý den jedna nebo dvě pračky atd. Jednou za týden přijde paní na podlahy a žehlení, což mi moc pomáhá. Ale stejně je to pro mě rutina a ač nejsem zrovna přepracovaná (proto i poslední dobou vařím - děláme si teplé večeře), nebaví mě to.
Baví mě něco vymýšlet a realizovat. Třeba výše popsané osázení zahrady.

Dost mi chyběla moje práce, jsem doma tři roky, z toho první rok jsem doma na půl úvazku pracovala. Mám tři děti - 2 a 3 roky a 10letou dceru z prvního manželství.
Manžel podniká a ač si se mnou doma povídá a vůbec se velmi snaží ve vztahu se mnou, přece jen je to pro něj odpočinková činnost, kdežto pro mě jsou domácí věci jediným místem, kde se mohu realizovat. Proto pokud vymyslím nějaký podle mě báječný nápad, nejraději bych ho hned realizovala a těžko snáším proceduru domácího schvalování.

Mým koníčkem v současné době je aerobik (2* týdně) a chodíme do kina nebo za kamarády. Jsem introvertka, takže vyžití v mateřských centrech pro mě není a setkání s přáteli je pro mě příjemné cca jednou za týden.

Mnažel mi vyčítá, že se řídíme podle mě a málokdy je po jeho, ale já mám opačný pocit. Celkem často totiž souhlasím s jeho návrhy - šťastná, že se bude něco dít. Takže navštěvujeme jeho přátele, on sám chodí sportovat podle libosti, na výlet jdeme krátký nebo dlouhý podle jeho nálady. Pokud by bylo skutečně vše podle mě, měla bych zajímavou práci, žádné domácí práce a spoustu koníčků :-))). Samozřejmě to je neslučitelné s životem ženy s milovaným manželem a třemi dětmi. Nyní se celý den věnuji dětem a domácím pracem a večer (kromě aerobiku) sedím na té stejné pohovce, co po celý den. A mohla bych být klidně stroj na úklid a čtení pohádek. Iniciativa je špatná. S dětma mě to baví, kupodivu víc nějaké náročnější situace.

Prosím o Váš náhled na mou situaci. Nechci si rozbít manželství, z čehož mám docela strach - kvůli těm hádkám. Vím, jak manželovi ubližuju, když na něj prskám svoje špatné nálady. A bojím se, že jednou skončí jeho pochopení a ukončí vztah se mnou. Děkuji.