Otázka
Odpověď
Švagrová
18.4.2006 12:35:50 Eva, mimco za tyden
dobry den
mam o 4 roky starsiho bratra a vzdy jsme spolu velmi dobre vychazeli, i jako dospeli jsme jezdili spolu (a se svymi partnery ci partou) na hory, pod stany... zcela bez problemu jsme se vzdy na vsem dohodli, nemeli jsme zadne spory, mohli jsme se na sebe spolehnout, pomahali jsme si i pri partnerskych krizich...
Bratra v jeho asi 26 letech opustila po 2 letech holka, kterou velmi miloval, vasniva laska az za hrob - z jeho strany. Ji bylo 18 a chtela si vic uzivat nez v te dobe uz trochu usedly bratr - a tak si nasla jineho. Pro bratra to byla rana, po ktere si nasel velmi brzy novou holku - uplny opak te predchazejici. Nechci aby to vyznelo nejak spatne, ale toto oznaceni se pro ni hodi - malomestskou buchtu. My jezdili casto na hory, v lete na kolo, na vodu, na cundry... ona jen sedela doma a nikdy nedelala nic. V dobe namlouvani meho bratra s nami 2x vyrazila v zime do Francie, ale nejezdila (protoze ji to neslo), sedela na pokoji a kysele se tvarila, vecer bratrovi zavelela v 8 spat, a tak jsme ja a muj partner chodili na pokoj k rodicum (kteri byli na zajezdu take). Tenrat byly nase spory "priblble", jako ze jsme si po veceri zasli k rodicum hrat zoliky a tata s pritelem si otevreli plechovku piva a ja s mamou jsme si nalily panacka vajecnaku nebo becherovky - a ona nas hned obvinila z alkoholismu, bratrovi zakazala vubec se napit - nekolik let mel pivo 2x do roka - mel ho povolene pri vepro-knedlo-zelu... ale bratr se podrizoval, my si s rodici rikali, ze je to jeho vec, ze mu ona asi vyhovuje, tak my do toho nemame pravo zasahovat. (To pivo je jen priklad, ne ze by nam o to nejak extra slo, ale je to krasne ilustracni).
Jenze ona zabrany nema, my jsme rodina, ktera si vzdy vysla vstric, vzdy jsme se dohodli na kompromisu, kdyz mel kazdy jine zajmy - a najednou jsme zjistili, ze vlastne neustale ustupujeme ji - ona prijede na navstevu kdy se to ji hodi, sedne si na zadek a sedi. my ji obskakujeme, varime obed, kaficko, kolac, veceri, myjeme a utirame nadobi... a ona porad sedi na zadku. Po svatbe a narozeni syna nasadila vyraz "ja jsem matka a kdo je vic". Prijede se synovcem, sedne si na zadek - a vy ostatni starejte se. Krmte synovce, hrajte si s nim, hlidejte ho, zabavte ho - coz delame radi, ale je tezke myt nadobi a hlidat najednou - a ona porad sedi. Na gauci, pak se presune k obedu, pak ke kafi, pak na gauc a pak do auta a jedou domu. Mezitim jen z gauce kibicuje - treba kdyz si hraju s malym a na sporaku se mi zacnou varit brambory a pretecou - hned rekne, ze ani brambory uvarit neumim... Na chalupe moje mama umeje nadobi po kafi (par hrnku a ja pred tim zmohla celou haldu po obede) a rovnou je i utre a ja si hraju s malym - svagrova se ze zadku ozve, ze by to taky chtela mit tak zarizeny, aby za ni vsechno delala mama a ona se mohla flakat jako ja... Od doby, co jsou spolu, bratr pribral 50 kg, nic nedela, na hory, kolo a pod stany nejezdi...
Tohle vsechno jsou malichernosti, ale od doby, co jsem ja otehotnela, se to zacina rychle stupnovat. Po otehotneni se moje mama zacala vic zajimat o me, nez o ni, planovala, jak je super, ze nemusim kupovat postylku, kocarek, obleceni, ze si vsechno vezmu po synovci - a ejhle, uplynuly 2 mesice a svagrova prisla s tim, ze vysadila prasky a je tehotna, takze mi nic pujcit nemuze. Mozna uz jsem vztahovacna, ale bratr chce druhe dite uz 2 roky, ona stale brala prasky, otehotnim ja, rodina se zacne tocit kolem me - a najednou je ona tehotna taky. A vse jede ve stejnych kolejich. Ja v 9 mesici ji obskakuju, meju a utiram nadobi, hraju si se synovcem - a ona sedi na zadku.
A konecne k onomu zasadnimu problemu, ktery me trapi. Muj bratr se v souziti s ni zmenil, z normalniho chlapika s mouchami, jako mame kazdy, v naprosto nesnesitelneho poucujiciho paprdu, bez smyslu pro humor a pro jakoukoliv toleranci. Ja reknu, ze si koupim baby satek a budu dite nosit - ona rekne, ze to dite zmrzaci, mozna i zabije - a bratr me obvini, ze jsem nezodpovedna a jak muzu takove veci delat a podobne. Cokoliv reknu nebo udelam, ona shodi stylem, ze jen ona je matka a vi jak to ma byt - a bratr mi pak udeli hodinu poucek. Mam psa a reknu, ze hned po prichodu z porodnice si pes k mimcu cuchne (ne olizovat, jen aby se seznamil - bydlime v garsonce, takze dobre vztahy vsech jsou dulezite), aby nezacal zarlit a nestalo se pak nekdy nestesti - ona rekne, ze bych psa mela dat utratit, ze psi jsou krvelacne bestie, ktere nemaji pravo zit, bratr se k ni prida, pritom oba vidi, ze synovec psa miluje a i pres jejich zakazy se na nej moc tesi a rad si s nim hraje - presto se oba chovaji, jako ze bych i u sebe doma mela mit psa uvazaneho a s kosikem... Bratr nikdy takovy nebyl, psy mame odjakziva a jako mali jsme s nimi blble a vime, jaci jsou to pro deti skveli kamosi - nikdy driv by nepronesl to co ted - ze kdyz pes na vesnici jde s majitelem do lesa (chodime na houby) a tam ho zastreli myslivec, ze je to dobre...
ja a moji rodice z toho mame docela nocni mury, protoze se chte nechte bohuzel blizi doba, kdy se budou muset resit majetkove vztahy - byt po babicce, po rodicich, chalupa... a my najednou nemame spolecnou rec vubec v nicem. Bratr (36) se citi starsi a nadrazeny a svagrova (29) ho podporuje v tom, ze ja (32) nemam na nic narok. Tedy ze on by mel byt 3+1 po rodicich (oba jsou uz v duchodu), ja hypoteku na vlastni minibyt, garsonka po babicce by se prodala a penize by se rozdelily pul na pul (rodice se chteji odstehovat na chalupu) ... Je mi lito rodicu, ze musi resit takovehle veci a jeste ke vsemu jsem vychovana v duchu hesla moudrejsi ustoupi. Ale zase me bere cert, kdyz si vzpomenu, ze jsem pro klid v rodine schopna opravdu ustoupit a nechat bratrovi a svagrove vsechno - aby nebylo rodicum lito, ze se hadame.
Nevim, jak se k temto lidem, kteri jsou vlastne moji nejblizsi pribuzni, mam chovat. Vim ze bratra zpet nezmenim, naopak, ze pod jejim vlivem se my dva budeme odcizovat vic a vic. Potrebovala bych poradit, jak reagovat na jeji priblble poznamky (zatim je ignoruji) a na jeho neustale poucovani a autoritativni narizovani, co a jak bych mela delat. Diskutovat se s nimi neda, s ni bych se o to tedy ani nepokousela, ma rozhled z gauce k TV - a bratr se v pozici "jsem starsi a vim vsechno lip" usadil natolik, ze jakykoliv jiny nazor proste neslysi.
mam o 4 roky starsiho bratra a vzdy jsme spolu velmi dobre vychazeli, i jako dospeli jsme jezdili spolu (a se svymi partnery ci partou) na hory, pod stany... zcela bez problemu jsme se vzdy na vsem dohodli, nemeli jsme zadne spory, mohli jsme se na sebe spolehnout, pomahali jsme si i pri partnerskych krizich...
Bratra v jeho asi 26 letech opustila po 2 letech holka, kterou velmi miloval, vasniva laska az za hrob - z jeho strany. Ji bylo 18 a chtela si vic uzivat nez v te dobe uz trochu usedly bratr - a tak si nasla jineho. Pro bratra to byla rana, po ktere si nasel velmi brzy novou holku - uplny opak te predchazejici. Nechci aby to vyznelo nejak spatne, ale toto oznaceni se pro ni hodi - malomestskou buchtu. My jezdili casto na hory, v lete na kolo, na vodu, na cundry... ona jen sedela doma a nikdy nedelala nic. V dobe namlouvani meho bratra s nami 2x vyrazila v zime do Francie, ale nejezdila (protoze ji to neslo), sedela na pokoji a kysele se tvarila, vecer bratrovi zavelela v 8 spat, a tak jsme ja a muj partner chodili na pokoj k rodicum (kteri byli na zajezdu take). Tenrat byly nase spory "priblble", jako ze jsme si po veceri zasli k rodicum hrat zoliky a tata s pritelem si otevreli plechovku piva a ja s mamou jsme si nalily panacka vajecnaku nebo becherovky - a ona nas hned obvinila z alkoholismu, bratrovi zakazala vubec se napit - nekolik let mel pivo 2x do roka - mel ho povolene pri vepro-knedlo-zelu... ale bratr se podrizoval, my si s rodici rikali, ze je to jeho vec, ze mu ona asi vyhovuje, tak my do toho nemame pravo zasahovat. (To pivo je jen priklad, ne ze by nam o to nejak extra slo, ale je to krasne ilustracni).
Jenze ona zabrany nema, my jsme rodina, ktera si vzdy vysla vstric, vzdy jsme se dohodli na kompromisu, kdyz mel kazdy jine zajmy - a najednou jsme zjistili, ze vlastne neustale ustupujeme ji - ona prijede na navstevu kdy se to ji hodi, sedne si na zadek a sedi. my ji obskakujeme, varime obed, kaficko, kolac, veceri, myjeme a utirame nadobi... a ona porad sedi na zadku. Po svatbe a narozeni syna nasadila vyraz "ja jsem matka a kdo je vic". Prijede se synovcem, sedne si na zadek - a vy ostatni starejte se. Krmte synovce, hrajte si s nim, hlidejte ho, zabavte ho - coz delame radi, ale je tezke myt nadobi a hlidat najednou - a ona porad sedi. Na gauci, pak se presune k obedu, pak ke kafi, pak na gauc a pak do auta a jedou domu. Mezitim jen z gauce kibicuje - treba kdyz si hraju s malym a na sporaku se mi zacnou varit brambory a pretecou - hned rekne, ze ani brambory uvarit neumim... Na chalupe moje mama umeje nadobi po kafi (par hrnku a ja pred tim zmohla celou haldu po obede) a rovnou je i utre a ja si hraju s malym - svagrova se ze zadku ozve, ze by to taky chtela mit tak zarizeny, aby za ni vsechno delala mama a ona se mohla flakat jako ja... Od doby, co jsou spolu, bratr pribral 50 kg, nic nedela, na hory, kolo a pod stany nejezdi...
Tohle vsechno jsou malichernosti, ale od doby, co jsem ja otehotnela, se to zacina rychle stupnovat. Po otehotneni se moje mama zacala vic zajimat o me, nez o ni, planovala, jak je super, ze nemusim kupovat postylku, kocarek, obleceni, ze si vsechno vezmu po synovci - a ejhle, uplynuly 2 mesice a svagrova prisla s tim, ze vysadila prasky a je tehotna, takze mi nic pujcit nemuze. Mozna uz jsem vztahovacna, ale bratr chce druhe dite uz 2 roky, ona stale brala prasky, otehotnim ja, rodina se zacne tocit kolem me - a najednou je ona tehotna taky. A vse jede ve stejnych kolejich. Ja v 9 mesici ji obskakuju, meju a utiram nadobi, hraju si se synovcem - a ona sedi na zadku.
A konecne k onomu zasadnimu problemu, ktery me trapi. Muj bratr se v souziti s ni zmenil, z normalniho chlapika s mouchami, jako mame kazdy, v naprosto nesnesitelneho poucujiciho paprdu, bez smyslu pro humor a pro jakoukoliv toleranci. Ja reknu, ze si koupim baby satek a budu dite nosit - ona rekne, ze to dite zmrzaci, mozna i zabije - a bratr me obvini, ze jsem nezodpovedna a jak muzu takove veci delat a podobne. Cokoliv reknu nebo udelam, ona shodi stylem, ze jen ona je matka a vi jak to ma byt - a bratr mi pak udeli hodinu poucek. Mam psa a reknu, ze hned po prichodu z porodnice si pes k mimcu cuchne (ne olizovat, jen aby se seznamil - bydlime v garsonce, takze dobre vztahy vsech jsou dulezite), aby nezacal zarlit a nestalo se pak nekdy nestesti - ona rekne, ze bych psa mela dat utratit, ze psi jsou krvelacne bestie, ktere nemaji pravo zit, bratr se k ni prida, pritom oba vidi, ze synovec psa miluje a i pres jejich zakazy se na nej moc tesi a rad si s nim hraje - presto se oba chovaji, jako ze bych i u sebe doma mela mit psa uvazaneho a s kosikem... Bratr nikdy takovy nebyl, psy mame odjakziva a jako mali jsme s nimi blble a vime, jaci jsou to pro deti skveli kamosi - nikdy driv by nepronesl to co ted - ze kdyz pes na vesnici jde s majitelem do lesa (chodime na houby) a tam ho zastreli myslivec, ze je to dobre...
ja a moji rodice z toho mame docela nocni mury, protoze se chte nechte bohuzel blizi doba, kdy se budou muset resit majetkove vztahy - byt po babicce, po rodicich, chalupa... a my najednou nemame spolecnou rec vubec v nicem. Bratr (36) se citi starsi a nadrazeny a svagrova (29) ho podporuje v tom, ze ja (32) nemam na nic narok. Tedy ze on by mel byt 3+1 po rodicich (oba jsou uz v duchodu), ja hypoteku na vlastni minibyt, garsonka po babicce by se prodala a penize by se rozdelily pul na pul (rodice se chteji odstehovat na chalupu) ... Je mi lito rodicu, ze musi resit takovehle veci a jeste ke vsemu jsem vychovana v duchu hesla moudrejsi ustoupi. Ale zase me bere cert, kdyz si vzpomenu, ze jsem pro klid v rodine schopna opravdu ustoupit a nechat bratrovi a svagrove vsechno - aby nebylo rodicum lito, ze se hadame.
Nevim, jak se k temto lidem, kteri jsou vlastne moji nejblizsi pribuzni, mam chovat. Vim ze bratra zpet nezmenim, naopak, ze pod jejim vlivem se my dva budeme odcizovat vic a vic. Potrebovala bych poradit, jak reagovat na jeji priblble poznamky (zatim je ignoruji) a na jeho neustale poucovani a autoritativni narizovani, co a jak bych mela delat. Diskutovat se s nimi neda, s ni bych se o to tedy ani nepokousela, ma rozhled z gauce k TV - a bratr se v pozici "jsem starsi a vim vsechno lip" usadil natolik, ze jakykoliv jiny nazor proste neslysi.
V její náručí
