Hádky na denním pořádku 2

Paní Elen,

propásla jsem lhůtu, kterou jste mi dala, ale bylo to nedopatřením, neboť jsem čekala mail s odpovědí a zde jsem Vaši odpověď našla až nedávno. Děkuji za Váš domácí úkol, který mě velmi překvapil. Na Vaši radu jsem hledala na internetu charakteristiky lva-ženy a štíra-muže, partnera, ale moc jsem nepochodila. Můžete mi prosím poslat mailem odkaz na nějakou webstránku?
Náš vztah je nadále ve fázi zamrzání. Máte pravdu, existenčně sice ohroženi nejsme, máme co jíst, ale i co splácet. Ale má to smysl celý den se na sebe škaredit, s kamennou tváří, žádný úsměv, žádný smích (kromě naší malé) a když se snažím zapříst rozhovor, tak dostanu odpovědi buď žádné nebo "nevím" a já si doplním "nezajímá". Přitom není to dlouho a sám manžel hlásal, že "nevím není odpověď", ale když mu to řeknu, tak jako když do dubu - nic. Víte, někdy mám pocit, že myslím jen na sebe, ale jindy zas, že už nemám víc síly všechno retušovat a vylepšovat. Nejvíc mě na tom mrzí to, že jsem vždycky chtěla, aby mé dítě vyrůstalo v harmonickém prostředí, plném lásky a porozumění. Možná, že z toho nemá rozum, ale taky je možné, že si podvědomě fixuje naše chování a až bude rozumější, pochopí, že něco není v pořádku, to už ale bude pozdě.
Pokusím se probrat se charakteristikami znamení a něco poodhalit. Jsem impulzivní a manžela děsně štvou mé ihned-nápady, on je flegmatický a lenivý a radši počká, až jak se věci vyvinou, což zas dere mě, problémy se musí řešit, už jsme za to skutečně zaplatili tisíci. Ráda plánuju výlet, co bude v týdnu, a když z toho sejde, tak si s tím nelámu hlavu, vždyť život je změna a člověk potřebuje nějaký cíl. Zato manžel neplánuje nebo jen na krátký úsek a pak se uvidí, budiž, ale člověk musí mít přece představu, co bude dělat, kolik ho to bude stát času a úsilí, jak si rozvrhnout síly atd. Manžel je skutečně tajnůstkář a nesvěří se ani své nejmilovanější motorce. O čemkoli začneme diskutovat, nevypáčím z něj skoro žádný svůj postoj, pocit, jen slyším nějaký rozumný argument a s oblibou se chytne posledního kritického slova a vzbouří se a neřeší vůbec podstatu věci. Není to ode mě sice hezké, ale po třeba hodině mého občas přerušovaného monologu s mnoha otázkami se ho snažím jakýmkoli způsobem popíchnout k akci... a stejně je konec a nic se nevyřeší. Nelíbí se mi, že mi občas lže nebo říká polopravdu, což chápu taky jako lež. Když to udělal poprvé, dost mě to zarazilo a začala jsem být opatrnější, teď jsem už nedůvěřivá a někdy se přistihnu, že si v duchu říkám "už aby toho nechal". V posteli nám to taky neklape tak dobře, jak se píše v horoskopu, potřebovala bych něhu a lásku, a když je to pěkné a řeknu to manželovi, vypadá, jako by mu to vadilo a od něj jsem nikdy nic neslyšela (a myslím, že se snažím), ale od toho je jiná poradna :-) Co naopak vadí mému muži (a moc se nedivím) je to, že s ním nechci chodit na všechny oslavy narozenin a svátků jeho matky, otce, bratra, švagrové, synovců... a radši zalezu pod deku a užírám se s walkmanem na uších, že tam nejsem a že dělám ostudu. Mám totiž ráda přírodu a volnost, byla a jsem často sama a tak samotu i vyhledávám, potřebuju si často vylízat rány. A sedět někde celé odpoledne a tvářit se nadšeně mi opravdu nejde. V tom jsem "divná", to vím. Rozdílně taky trávíme svůj volný čas. Můj den je nabitý k prasknutí, sem tam se sice pohybuju letargicky a unaveně, ale většinou mě v deset večer štve, co jsem zas nestihla. Když přijde manžel z práce, kde se i podle jeho slov moc nenadře, a dám mu malou, abych mohla něco uklidit, uvařit nebo se jít učit, chápu, že se netváří nadšeně. Ale pak dokáže prosedět celé odpoledne a večer u televize a malou nechá, ať si dělá na zemi, co chce a skoro vůbec se s ní nebaví. Snažím se být co nejvíc objektivní a nepřikrášlovat. Co se mi líbí na mém partnerovi? Že když mu dám seznam, co má koupit v obchoďáku, tak aspoň 80% koupí, pro ostatní si vymyslí rozumný důvod. Na rozdíl ode mě, která chodím všude na čas nebo pozdě, on je na místě vždy včas nebo s předstihem. Když se na něčem domluví, tak to v daný čas udělá, i kdyby padaly trakaře. Sice zase začal kouřit (to mi moc vadí), ale pije už v normě, občas, a doufám, že mi není nevěrný. Chválí mi občas jídlo, co uvařím, a nic speciálního nevyžaduje (v práci má teplý oběd). Líbí se mi, když se snaží si zvýšit svou kvalifikaci na VŠ, ale nemá výdrž, trochu se přeceňuje a podezřívám ho, že ho motivuje jen, aby dosáhl vyššího vzdělání než jeho bratr. Je šikovný elektrikář a když se mu chce, i jinak manuelně zručný, ale vůbec nerozumí hudbě, kterou zase já zbožňuju a musím se zříct i tance (dotáhnout ho na ples a pak se dívat na jeho zmučený obličej nestojí za to). Chodí rád na procházky, na VŠ jsem s ním chodívala každou neděli, teď s kočárem tak dvakrát do měsíce. Přestal jezdit na kole, má už motorku a auto, a na jiný sport je líný - já jsem začala, ještě než jsme se vzali, běhat orienťák a mám ráda spoustu dalších, spíš individuálních sportů (ve dvou). TAkže v čem se vlastně shodneme??? Protiklady se prý přitahují, u nás to vedlo k svatbě a dítěti, kam to povede dál? Obávám se, že to mezi námi už nejiskří ani tak negativně, jako že nastoupila ledová lhostejnost. Už nevím, co dál. A nechci takhle strávit zbytek svého života. To budu radši jíst kořínky a zpívat před kostelem, abych mohla dceři koupit šatičky. Je fakt ten, že mi dělá problémy požádat druhé o pomoc a snažím se řešit vše sama. Teď Vás ale moc prosím o radu, co mám udělat, aby se náš vztah vrátil do normálu nebo se změnil v lepší.
Vzala jsem to z gruntu, jako dělám vše, snad jsem na nic nezapomněla.
Paní Elen, děkuju předem za Vaši odpověď, už vím, kde ji hledat.