Otázka
Odpověď
Nevěří si
30.4.2006 19:20:01 Klára, 2 kluci, 5 a 2 roky
Dobrý den,
mám pětiletého syna, který je od malička velmi živý, kamarádský a zvlášť pohybově velmi šikovný, ale v poslední době mě až děsí, jak si nevěří. Je to pár dnů, co jsme vybrali knížku pro o rok staršího kamaráda, který začal spojovat písmenka a trochu číst. Povídala jsem to Tomáškovi a on na to, že on se nikdy číst nenaučí. Odpověděla jsem s úsměvem, že všechny děti se číst naučí, ve škole. On - opravdu všechny? Já - ano všechny, neznám nikoho, kdo by se to nenaučil. On - co udělá paní učitelka, když mi to nepůjde? Já - řekne abys to trénoval odpoledne, a druhý den ti to půjde líp a pak líp... On - ale já se to nikdy nenaučím. A David (mladší bráška) taky ne. Hotovo.
Stejné situace máme při učení na kole, lyžích. Raději jsme nepořizovali brusle! Mám pocit, že ho to stresuje, takže místo trenovaní na kole jsem mu koupila koloběžku a s kolem čekáme, až se zklidní a přijde vhodná situace.
Bohužel válčíme s obyčejným režimem, ranní oblékání do školky a snídání je fakt náročné, snažím se být důsledná, protože v 5 letech to samozdřejmě umí všechno sám. Už dlouho ví, že když se ráno sám připraví, dostane obrázkový magnet a když jich má 10, může si vybrat novou hračku. Zdá se mi, že má pocit, že na něj moc nakládáme, řekl mi upřímně, že ho nebaví poslouchat, co chci já. Problém je, že málo vyjadřuje, co chce on, jako by se bál. Raději svoje přání zastře za pláč. Je pravda, že mám pocit, že ho celý dny tlačím k nějaký činnosti, ale když zůstaneme doma, protože se nechce oblíkat, je unuděný a poskakuje po celým bytě a já pak vyletím a dostane na zadek. Ale ty povinnosti! Má občas dny, kdy večer řekne, že ráno taťku překvapí a sám se oblíkne, vyčistí zuby. Udělá to, my jsme nadšení, ale příště je to stejně, sedí a čeká, myslí úplně na jiné věci, odvádí pozornost apod.
Už nevím, jak mu dodat sílu. Sama nejsem příliš sebevědomá a tak mě štve, že to vidím a neumím tomu zabránit.
Díky předem za radu.
Klára
mám pětiletého syna, který je od malička velmi živý, kamarádský a zvlášť pohybově velmi šikovný, ale v poslední době mě až děsí, jak si nevěří. Je to pár dnů, co jsme vybrali knížku pro o rok staršího kamaráda, který začal spojovat písmenka a trochu číst. Povídala jsem to Tomáškovi a on na to, že on se nikdy číst nenaučí. Odpověděla jsem s úsměvem, že všechny děti se číst naučí, ve škole. On - opravdu všechny? Já - ano všechny, neznám nikoho, kdo by se to nenaučil. On - co udělá paní učitelka, když mi to nepůjde? Já - řekne abys to trénoval odpoledne, a druhý den ti to půjde líp a pak líp... On - ale já se to nikdy nenaučím. A David (mladší bráška) taky ne. Hotovo.
Stejné situace máme při učení na kole, lyžích. Raději jsme nepořizovali brusle! Mám pocit, že ho to stresuje, takže místo trenovaní na kole jsem mu koupila koloběžku a s kolem čekáme, až se zklidní a přijde vhodná situace.
Bohužel válčíme s obyčejným režimem, ranní oblékání do školky a snídání je fakt náročné, snažím se být důsledná, protože v 5 letech to samozdřejmě umí všechno sám. Už dlouho ví, že když se ráno sám připraví, dostane obrázkový magnet a když jich má 10, může si vybrat novou hračku. Zdá se mi, že má pocit, že na něj moc nakládáme, řekl mi upřímně, že ho nebaví poslouchat, co chci já. Problém je, že málo vyjadřuje, co chce on, jako by se bál. Raději svoje přání zastře za pláč. Je pravda, že mám pocit, že ho celý dny tlačím k nějaký činnosti, ale když zůstaneme doma, protože se nechce oblíkat, je unuděný a poskakuje po celým bytě a já pak vyletím a dostane na zadek. Ale ty povinnosti! Má občas dny, kdy večer řekne, že ráno taťku překvapí a sám se oblíkne, vyčistí zuby. Udělá to, my jsme nadšení, ale příště je to stejně, sedí a čeká, myslí úplně na jiné věci, odvádí pozornost apod.
Už nevím, jak mu dodat sílu. Sama nejsem příliš sebevědomá a tak mě štve, že to vidím a neumím tomu zabránit.
Díky předem za radu.
Klára
V její náručí
