Otázka
Odpověď
Matka mého manžela
2.5.2006 22:38:48 Linda Dimlová - pětiletý syn, nyní dvojčátka
Dobrý den, přiznám se, že jsem dost váhala s dotazem po přečtění příspěvku "tchyně".
Mám tento dotaz, potřebuji poradit, jak se co nejlépe vyrovnávat s chováním matky mého muže (manželova matka žije ve společné domácnosti se svojí matkou a manželem).
K tomu mne žene především touha odlehčit manželovi, který je zákonitě nárazovým svodem jak mým, tak své matky a trpí tím asi nejvíce.
Chci předeslat, že oba jsme měly asi naprosto diametrálně rozlišný styl výchovy - já byla vychována tak, že jsem byla vedena k tomu, abych dělala samostatné rozhodnutí a následně za něho nesla následky a můj manžel byl vychován tak, že i když již chodil do práce, výplatu musel odevzdávat a jeho matka rozhodovala o tom, kolik bude spořit, co si může koupit, četla mu poštu atd.
Se svým mužem jsem již třináct let a musím říct, že ke konfliktům začalo docházet až po té, co jsme se s tehdy zatím jen přítelem nastěhovali do společného bytu.
Jeho matka kolikrát přišla do našeho bytu, když jsme byly v práci (klíče měla z důvodu, kdyby teklo topení apod.) a pak když jsme přišly na návštěvu, tak nám vytýkala, že jsme ráno neustlaly, neměly uklizeno apod.
Přiznám se, že moje reakce byly asi ne dvakrát diplomatické, protože když jí manžel něco řekl a nic se nedělo, tak jsem pak reagovala já, kdy jsem jí dost rozzlobeně řekla, že do toho jí nic není a že já jí taky nekontroluji dům. Pravda je,že po mém "drastickém" zásahu k nám do bytu v naší nepřítomnosti již nikdy nepřišla.
Podotýkám, že jsem asi po půlročním bydlení zjistila, že manžel je povinen vždy hlásit kolik jsme brali, co jsme si koupily atd. - a opět byly výčitky a doporučení proč utrácíme, že si to kupovat nemáme apod. tak jsem opět nebyla moc klidná.
S narozením našeho syna se to snad ještě zhoršilo, počínaje pro mne "jedůvkami" typu: jak si můžeš vzít tuhle sukni, já chtěla holčičku, s tím žehlením máš problémy, ta buchta není dodělaná,já když byla těhotná, tak jsem hubla - ty tloustneš, dokonce používají k narážkám mého syna - Luky nech tatínka odpočinout prožeň radši maminku, ta to potřebuje (měřím 168 cm a vážím 58 kg, takže si nemyslím, že bych byla kdoví jak tlustá)atd.,,, - toto pokračuje stále - jen pro upřesnění, kolikrát nestihnu ani řádně pozdravit a už slyším nějakou podobnou větu- to mne vždy naladí přímo vražedně a do deseti minut se zvedneme a jdeme domů.
Můj manžel jim kolikrát říkal proč mne nenechají na pokoji a samozřejmě jeho maminka hned spustí, že si to já špatně vykládám, že to tak nemyslí a chyba je vlastně na mé straně, že to vnímám jako narážky na mne.
Je opravdu možné, že chybuji a vykládám si tyto řeči špatně? A jak se bránit nebo změnit chování, aby k tomuto nedocházelo - čím tyto řeči zastavit - teď se mi osvědčilo pouze to, že řeknu pouze dobrý den a naschledanou a nebo k nim vůbec nechodím a chodí pouze manžel se synem - na manžela se pak snesou výčitky, že jsem uražená, že mi přece nic nedělají, ...
Bohužel můj syn byl od mala přítomen některých hádek - ať už kvůli jeho výchově nebo jiných a teď to má za následek, že bez nás k babičce nechce - asi se nás snaží svým způsobem bránit.
Mám pocit, že si manželova matka myslí, že syn se měl dobře jen u ní a že se o něho postarala líp a dává mi to najevo- pravděpodobně se nevyrovnala s tím, že její syn je dospělý a má již svoji vlastní rodinu.
Nejhorší konflikt asi byl, když jsme byly na osmdesátých narozeninách dědy mého muže a jeho matka ho začala hlídat a upozorňovat, že nemá pít, že si to pivo nemá dávat - to jsem se rozzlobila, že kdy je lepší příležitost si dát skleničku a ať ho nechá na pokoji. - Tento výstup měl samozřejmě dohru především na cestě domů, kdy jsme se s manželem hodně ostře pohádaly.
Jen pro vysvětlení - můj manžel mi vždy říká, aŤ si těch řečí nevšímám a neposlouchám je, že si to stejně uděláme po svém a že přece vím, jaké je.
Bohužel největší problém vidím v tom, že se stále častěji s manželem hádáme kvůli jeho matce, kdy já jsem rozzuřená a ventiluji to až po cestě domů a
samozřejmě to odnese ten nepravý - můj manžel.
Chtěla bych nás tohoto ušetřit, protože čekáme dvojčátka a už teď je to pro mne natolik stresové, že jsem kolikrát uvažovala o tom, jestli by se tato situace vyřešila rozvodem - ale toto mi přijde jako krajní a nepatřičné opatření, protože jinak si myslím, že máme celkem spokojené manželství.
Děkuji za odpověď
Mám tento dotaz, potřebuji poradit, jak se co nejlépe vyrovnávat s chováním matky mého muže (manželova matka žije ve společné domácnosti se svojí matkou a manželem).
K tomu mne žene především touha odlehčit manželovi, který je zákonitě nárazovým svodem jak mým, tak své matky a trpí tím asi nejvíce.
Chci předeslat, že oba jsme měly asi naprosto diametrálně rozlišný styl výchovy - já byla vychována tak, že jsem byla vedena k tomu, abych dělala samostatné rozhodnutí a následně za něho nesla následky a můj manžel byl vychován tak, že i když již chodil do práce, výplatu musel odevzdávat a jeho matka rozhodovala o tom, kolik bude spořit, co si může koupit, četla mu poštu atd.
Se svým mužem jsem již třináct let a musím říct, že ke konfliktům začalo docházet až po té, co jsme se s tehdy zatím jen přítelem nastěhovali do společného bytu.
Jeho matka kolikrát přišla do našeho bytu, když jsme byly v práci (klíče měla z důvodu, kdyby teklo topení apod.) a pak když jsme přišly na návštěvu, tak nám vytýkala, že jsme ráno neustlaly, neměly uklizeno apod.
Přiznám se, že moje reakce byly asi ne dvakrát diplomatické, protože když jí manžel něco řekl a nic se nedělo, tak jsem pak reagovala já, kdy jsem jí dost rozzlobeně řekla, že do toho jí nic není a že já jí taky nekontroluji dům. Pravda je,že po mém "drastickém" zásahu k nám do bytu v naší nepřítomnosti již nikdy nepřišla.
Podotýkám, že jsem asi po půlročním bydlení zjistila, že manžel je povinen vždy hlásit kolik jsme brali, co jsme si koupily atd. - a opět byly výčitky a doporučení proč utrácíme, že si to kupovat nemáme apod. tak jsem opět nebyla moc klidná.
S narozením našeho syna se to snad ještě zhoršilo, počínaje pro mne "jedůvkami" typu: jak si můžeš vzít tuhle sukni, já chtěla holčičku, s tím žehlením máš problémy, ta buchta není dodělaná,já když byla těhotná, tak jsem hubla - ty tloustneš, dokonce používají k narážkám mého syna - Luky nech tatínka odpočinout prožeň radši maminku, ta to potřebuje (měřím 168 cm a vážím 58 kg, takže si nemyslím, že bych byla kdoví jak tlustá)atd.,,, - toto pokračuje stále - jen pro upřesnění, kolikrát nestihnu ani řádně pozdravit a už slyším nějakou podobnou větu- to mne vždy naladí přímo vražedně a do deseti minut se zvedneme a jdeme domů.
Můj manžel jim kolikrát říkal proč mne nenechají na pokoji a samozřejmě jeho maminka hned spustí, že si to já špatně vykládám, že to tak nemyslí a chyba je vlastně na mé straně, že to vnímám jako narážky na mne.
Je opravdu možné, že chybuji a vykládám si tyto řeči špatně? A jak se bránit nebo změnit chování, aby k tomuto nedocházelo - čím tyto řeči zastavit - teď se mi osvědčilo pouze to, že řeknu pouze dobrý den a naschledanou a nebo k nim vůbec nechodím a chodí pouze manžel se synem - na manžela se pak snesou výčitky, že jsem uražená, že mi přece nic nedělají, ...
Bohužel můj syn byl od mala přítomen některých hádek - ať už kvůli jeho výchově nebo jiných a teď to má za následek, že bez nás k babičce nechce - asi se nás snaží svým způsobem bránit.
Mám pocit, že si manželova matka myslí, že syn se měl dobře jen u ní a že se o něho postarala líp a dává mi to najevo- pravděpodobně se nevyrovnala s tím, že její syn je dospělý a má již svoji vlastní rodinu.
Nejhorší konflikt asi byl, když jsme byly na osmdesátých narozeninách dědy mého muže a jeho matka ho začala hlídat a upozorňovat, že nemá pít, že si to pivo nemá dávat - to jsem se rozzlobila, že kdy je lepší příležitost si dát skleničku a ať ho nechá na pokoji. - Tento výstup měl samozřejmě dohru především na cestě domů, kdy jsme se s manželem hodně ostře pohádaly.
Jen pro vysvětlení - můj manžel mi vždy říká, aŤ si těch řečí nevšímám a neposlouchám je, že si to stejně uděláme po svém a že přece vím, jaké je.
Bohužel největší problém vidím v tom, že se stále častěji s manželem hádáme kvůli jeho matce, kdy já jsem rozzuřená a ventiluji to až po cestě domů a
samozřejmě to odnese ten nepravý - můj manžel.
Chtěla bych nás tohoto ušetřit, protože čekáme dvojčátka a už teď je to pro mne natolik stresové, že jsem kolikrát uvažovala o tom, jestli by se tato situace vyřešila rozvodem - ale toto mi přijde jako krajní a nepatřičné opatření, protože jinak si myslím, že máme celkem spokojené manželství.
Děkuji za odpověď
V její náručí
