Otázka
Odpověď
Re:Kleptomanie
4.5.2006 14:37:48 Elen Brabcová
Milá Pavlíno,
upřímně Vám skládám poklonu. Ve Vašem příspěvku, který vůbec není chaotický, není ani zmínka o Vašich emocích. Jen věcně popisujete, co se děje. Mohu si jen představovat, co dalšího se ve Vašem manželství odehrává…
Není to až tak neobvyklé, že je to muž, kdo lpí na tom, že je to prvotně ON v hierarchii rodiny, který má právo na uspokojení svých potřeb… A tím pádem se chová nedospěle… Jakoby si pořídil ženu a děti proto, že se o něj postarají.
Někdo sbírá mobily, jiný elektroniku, další nemovitosti… Prostě občas se vyskytne člověk (žena či muž), který nevnímá, že všichni dotyční, se kterými žije a za něž nese odpovědnost, musí stejně jako on dýchat, jíst a pít, oblékat se, občas se rekreovat, zkrátka žít!!! Prostě si neuvědomuje, že nese odpovědnost za systém, do kterého vstoupil (-a) a podílel se na jeho rozšíření – myslím tím rodinu.
Osobně si myslím, že pro Vás samotnou je nejdůležitější, uvědomit si průměrnou měsíční částku, kterou Vaše rodina pro normální fungování potřebuje a tu po manželovi požadovat a trvat!!! na ní obezřetně každý měsíc. Nebude-li manžel ochoten spolupracovat, pak bude muset nejspíš ON pečovat o rodinu a Vy tuto částku půjdete někam do zaměstnání zajistit. Jako žena, která je obvykle – ne vždy! – finančně v zaměstnání za stejnou práci méně ohodnocena, budete na to potřebovat více pracovního času. O to víc bude muset manžel pracovat doma. Je to samozřejmě jen teorie, chápu, že v praxi je to jinak. Nicméně Vaše rodinné konzultace, jak toto uvést do praxe, by se měly odrážet od tohoto předpokladu.
Nepředpokládám ovšem, že Váš manžel by si chtěl s Vámi situaci vyměnit. Pak je nasnadě otázka, kde jsou manželovy priority – rodina, děti, sbírka nosičů, mobilů…? Pokud se rozhodne pro své koníčky a rodinu pomine, nejspíš není o čem uvažovat, bohužel. Pak Vám zbývá jen jediné, než učiníte nějaký závažný krok, předem se zabezpečit informacemi o sociálních dávkách, možností bydlení, snad i financemi pro začátek... atp. a odejít, byť se třeba nerozvádět. Většina úkonů, co se týká rodiny, se dá zvládnout i bez rozvodu – svěření dětí do péče, soudem stanovené nutné manželovy příspěvky na rodinu apod. Budete možná muset jít na ostří nože. S jedním dítětem by se totiž dalo hovořit o nezralosti manžela, se třemi dětmi jde už nejspíš o patologii manželovy osobnosti. Držím Vám pěsti, v diskuzích i poradnách na rodině určitě naleznete spoustu inspirací potřebných pro řešení Vaší situace. Nebojte se alespoň konzultovat, zařídit se stejně musíte podle sebe a za to ponesete odpovědnost, ale Vaše situace není lehká a potřebujete podporu. Možná byste mohla začít i na odboru sociální péče u místního úřadu, ovšem je pravda, že nemusíte natrefit na vstřícnou úřednici. Ale za pokus a záznam do Vašeho spisu (který si na místě dobře přečtěte a připomínkujete, než ho podepíšete), to rozhodně stojí.
Elen
upřímně Vám skládám poklonu. Ve Vašem příspěvku, který vůbec není chaotický, není ani zmínka o Vašich emocích. Jen věcně popisujete, co se děje. Mohu si jen představovat, co dalšího se ve Vašem manželství odehrává…
Není to až tak neobvyklé, že je to muž, kdo lpí na tom, že je to prvotně ON v hierarchii rodiny, který má právo na uspokojení svých potřeb… A tím pádem se chová nedospěle… Jakoby si pořídil ženu a děti proto, že se o něj postarají.
Někdo sbírá mobily, jiný elektroniku, další nemovitosti… Prostě občas se vyskytne člověk (žena či muž), který nevnímá, že všichni dotyční, se kterými žije a za něž nese odpovědnost, musí stejně jako on dýchat, jíst a pít, oblékat se, občas se rekreovat, zkrátka žít!!! Prostě si neuvědomuje, že nese odpovědnost za systém, do kterého vstoupil (-a) a podílel se na jeho rozšíření – myslím tím rodinu.
Osobně si myslím, že pro Vás samotnou je nejdůležitější, uvědomit si průměrnou měsíční částku, kterou Vaše rodina pro normální fungování potřebuje a tu po manželovi požadovat a trvat!!! na ní obezřetně každý měsíc. Nebude-li manžel ochoten spolupracovat, pak bude muset nejspíš ON pečovat o rodinu a Vy tuto částku půjdete někam do zaměstnání zajistit. Jako žena, která je obvykle – ne vždy! – finančně v zaměstnání za stejnou práci méně ohodnocena, budete na to potřebovat více pracovního času. O to víc bude muset manžel pracovat doma. Je to samozřejmě jen teorie, chápu, že v praxi je to jinak. Nicméně Vaše rodinné konzultace, jak toto uvést do praxe, by se měly odrážet od tohoto předpokladu.
Nepředpokládám ovšem, že Váš manžel by si chtěl s Vámi situaci vyměnit. Pak je nasnadě otázka, kde jsou manželovy priority – rodina, děti, sbírka nosičů, mobilů…? Pokud se rozhodne pro své koníčky a rodinu pomine, nejspíš není o čem uvažovat, bohužel. Pak Vám zbývá jen jediné, než učiníte nějaký závažný krok, předem se zabezpečit informacemi o sociálních dávkách, možností bydlení, snad i financemi pro začátek... atp. a odejít, byť se třeba nerozvádět. Většina úkonů, co se týká rodiny, se dá zvládnout i bez rozvodu – svěření dětí do péče, soudem stanovené nutné manželovy příspěvky na rodinu apod. Budete možná muset jít na ostří nože. S jedním dítětem by se totiž dalo hovořit o nezralosti manžela, se třemi dětmi jde už nejspíš o patologii manželovy osobnosti. Držím Vám pěsti, v diskuzích i poradnách na rodině určitě naleznete spoustu inspirací potřebných pro řešení Vaší situace. Nebojte se alespoň konzultovat, zařídit se stejně musíte podle sebe a za to ponesete odpovědnost, ale Vaše situace není lehká a potřebujete podporu. Možná byste mohla začít i na odboru sociální péče u místního úřadu, ovšem je pravda, že nemusíte natrefit na vstřícnou úřednici. Ale za pokus a záznam do Vašeho spisu (který si na místě dobře přečtěte a připomínkujete, než ho podepíšete), to rozhodně stojí.
Elen
V její náručí
