Otázka
Odpověď
Re:Problém s rodiči
7.5.2006 14:32:31 Elen Brabcová
Milá Muško,
Období, které právě prožíváte Vy a Vaši rodiče, je jedním z nejsložitějších v období života rodiny. Nemáte to lehké ani Vy, ani Vaši rodiče. Sama mám dvacetiletou dceru a vím o čem mluvím :).
Vůbec nezpochybňuji Vaše práva – chodit ven a chovat se samostatně a odpovědně sama za sebe. Také nezpochybňuji práva rodičů – ochránit Vás od všeho, co považují pro Vás především z lásky k Vám za nebezpečné.
Rozdělme ten problém na pocity Vaše a rodičů:
Vaše – pocit nesamostatnosti, svázanosti, nemožnosti získat své vlastní zkušenosti a utvořit si svůj život podle svých představ – včetně budoucnosti.
Rodiče – strach, že nedostudujete, že prožijete nějakou traumatickou zkušenost, že se zapletete do něčeho, z čeho bude jen těžko najít cestu ven.
Radila bych Vám metodu malých krůčků – tzn. žádat vždy pouze o něco, o čem víte, že jsou rodiče zrovna schopni akceptovat a pak z Vaší strany beze zbytku splnit slib, který jim v té souvislosti dáte. Např. – chci jít tancovat – vrátím se ve dvě…ne v deset budeš doma…dobrá, udělejme kompromis, vrátím se o půlnoci a doprovodí mne ten a ten člověk, zde je jeho telefon, adresa, nepojedu autem s opilým řidičem, pokud by se to mělo stát, raději Vám zavolám… Chci strávit noc na chatě kamaráda, ve dvě v noci Vám zavolám, zkontrolujete si, že nejsem opilá, a zase adresa, kontakty… Nejhorší v této fázi by bylo, kdybyste lhala, kdyby rodiče přišli na Vaši lež, pak už se cesta důvěry, o kterou byste v tomto přechodném období měla usilovat, nalezne jen těžko.
Výsledkem celého martýria by mělo totiž být poznání rodičů, že se mohou spolehnout na informace, které, jim podáváte a pokud se náhodou dostanete do problémů, vyberete si nejbezpečnější cestu k řešení – požádáte o pomoc právě rodiče, lékaře, policii. Věřte mi, že každá Vaše zábava bude ještě dlouho vykoupená probdělými nocemi Vaší matky nebo otce a proto je právě na Vás!!!, přesvědčit je, že už Vás mohou „pustit“ do života.
Vašim rodičům vzkazuji – dovolit dětem, aby prožily vlastní chyby na své kůži, je ten největší projev lásky. A Vám vzkazuji, kdykoli budete něco podnikat, myslete na to, co prožívají Vaši a co budete jednou prožívat Vy s Vašimi dětmi. Prostě upevňujte vzájemnou důvěru, nebojujte, spolupracujte a začněte Vy! Právě tam, kde je to bude nejméně bolet. Snažte se nezklamat – především lhaním a zastíráním. Buďte otevřená, pokud uděláte chybu, mluvte o ní a ptejte se na jejich názor, co byste měla udělat příště.
A věřte mi, že i když máte v některých oblastech nepochybně větší zkušenosti než rodiče, oni mají zase v jiných oblastech větší zkušenosti, než Vy a to nejcennější, co z toho může vzejít je Vaše vzájemné obohacení.
Elen
Období, které právě prožíváte Vy a Vaši rodiče, je jedním z nejsložitějších v období života rodiny. Nemáte to lehké ani Vy, ani Vaši rodiče. Sama mám dvacetiletou dceru a vím o čem mluvím :).
Vůbec nezpochybňuji Vaše práva – chodit ven a chovat se samostatně a odpovědně sama za sebe. Také nezpochybňuji práva rodičů – ochránit Vás od všeho, co považují pro Vás především z lásky k Vám za nebezpečné.
Rozdělme ten problém na pocity Vaše a rodičů:
Vaše – pocit nesamostatnosti, svázanosti, nemožnosti získat své vlastní zkušenosti a utvořit si svůj život podle svých představ – včetně budoucnosti.
Rodiče – strach, že nedostudujete, že prožijete nějakou traumatickou zkušenost, že se zapletete do něčeho, z čeho bude jen těžko najít cestu ven.
Radila bych Vám metodu malých krůčků – tzn. žádat vždy pouze o něco, o čem víte, že jsou rodiče zrovna schopni akceptovat a pak z Vaší strany beze zbytku splnit slib, který jim v té souvislosti dáte. Např. – chci jít tancovat – vrátím se ve dvě…ne v deset budeš doma…dobrá, udělejme kompromis, vrátím se o půlnoci a doprovodí mne ten a ten člověk, zde je jeho telefon, adresa, nepojedu autem s opilým řidičem, pokud by se to mělo stát, raději Vám zavolám… Chci strávit noc na chatě kamaráda, ve dvě v noci Vám zavolám, zkontrolujete si, že nejsem opilá, a zase adresa, kontakty… Nejhorší v této fázi by bylo, kdybyste lhala, kdyby rodiče přišli na Vaši lež, pak už se cesta důvěry, o kterou byste v tomto přechodném období měla usilovat, nalezne jen těžko.
Výsledkem celého martýria by mělo totiž být poznání rodičů, že se mohou spolehnout na informace, které, jim podáváte a pokud se náhodou dostanete do problémů, vyberete si nejbezpečnější cestu k řešení – požádáte o pomoc právě rodiče, lékaře, policii. Věřte mi, že každá Vaše zábava bude ještě dlouho vykoupená probdělými nocemi Vaší matky nebo otce a proto je právě na Vás!!!, přesvědčit je, že už Vás mohou „pustit“ do života.
Vašim rodičům vzkazuji – dovolit dětem, aby prožily vlastní chyby na své kůži, je ten největší projev lásky. A Vám vzkazuji, kdykoli budete něco podnikat, myslete na to, co prožívají Vaši a co budete jednou prožívat Vy s Vašimi dětmi. Prostě upevňujte vzájemnou důvěru, nebojujte, spolupracujte a začněte Vy! Právě tam, kde je to bude nejméně bolet. Snažte se nezklamat – především lhaním a zastíráním. Buďte otevřená, pokud uděláte chybu, mluvte o ní a ptejte se na jejich názor, co byste měla udělat příště.
A věřte mi, že i když máte v některých oblastech nepochybně větší zkušenosti než rodiče, oni mají zase v jiných oblastech větší zkušenosti, než Vy a to nejcennější, co z toho může vzejít je Vaše vzájemné obohacení.
Elen
V její náručí
