Re:Rozvod

Jak jste to popsala, to často bývá, milá Hanko, a není to vždy tak, že na dítě není připraven muž, bývají to i ženy. Filozoficky a teoreticky vzato by hodnocení uspořádání rodiny, kde se narodí dítě, možná odpovídala formulace - být neustále připraven k nějaké službě, oběti, povinnosti, k zapomění, že jsem pánem svého času, že musím pořád vážit zdali jsou důležitější mé potřeby nebo potřeby někoho, za kterého nesu odpovědnost - viz. Malý princ, pokud tu knihu znáte.
Lidé (potencionální rodiče) se nerodí s předem danými hodnotami, které jsou schopní beze změny nosit a předávat v průběhu svého života, potřebují prožít své chyby a potřebují zkušenost, aby byli schopni zvládnout odpovědnost. Jinak by totiž nemusela existovat Láska, Odpuštění, Pochopení. To nejdůležitější na společném soužití je VZÁJEMNÉ pochopení. Pokud je jeden trvale zadřený a sobecký, ještě to nemusí znamenat, že je nemilován. Ale velmi důležité pro každého zúčastněného jedince je, stanovit si hranice. Snad tou hranicí je ČAS. Z lásky jsme schopní přiznat druhým právo na chyby, omyly a taky čas na změnu postojů, ale mělo-li by to znamenat, že vezmeme sobě nebo dětem v prožívání dětství větší část času, než jsme si stanovili ve svých hranicích, pak nejspíš nastává čas na změnu (rozvod). A ta obvykle velmi bolí všechny zúčastněné (a nutně nemusí vést k lepšímu výsledku).
To, na co se ptáte, je podstatou životního štěstí a kdyby na to existovala jednoduchá odpověď - myslím univerzálně platná, nemuseli bychom celý život hledat, jak si naplnit život ke své spokojenosti.