Otázka
Odpověď
Hádky po narození dítěte
2.6.2006 14:17:45 Iva přítel/nepřítel
Dobrý den, prosím o pomoc či radu.
mám být nejšťastnější člověk a nejsem, před 7měsíci jsem porodila krásnou zdravou holčičku, která mi dělá jen samou radost, ale bohužel kdo zlobí je tatínek. Nevím jak začít?? Sama když si jen připravuji co napsat mám jen jednu odpověď-Rozchod, ano to dává smysl, ale já nejsem zrovna v ideální životní situaci abych to udělala.
S přítelem jsem přes 10let, náš vztah nebyl vždy ideální, ale co se odehrává teď není možno ani vztahem nazvat, již během těhotenství byly značné hádky,(že jsme měli s dítetem počkat apod.) po porodu jsem myslela že se vše v opak obrátilo k malé se choval jako opravdový pyšný taťka, ale ouhle začalo to nanovo, hádáme se o všem - nejlepší téma je Rodiče, zasáhne na mou nejcitlivější stránku, mám jen mamču se kterou společně žijeme v jejím domku, máma je naprosto nekonfliktní člověk a vždy pomůže seč může, je vdova a nikoho kromě mne nemá (tatínek zemřel když mi bylo 14). Můj přítel neustále křičí, hudruje dohaduje se to je vlastně již jediná komunikace která nám zůstala -dohady a již si nebere servítky ani před mámou . Vyrost v rodině kde je to naprosto normální, když tam jedeme a to je dosti často, jen pozoruji jak i takhle se dá žít, není to o lásce, citu, domluvě, ale jen o podrývání toho druhého a zasahování do míst kde to bolí. Někdy mám pocit jak je sám se sebou nespokojen a já za vše mohu. Při poslední hádce mě fyzicky napadl (což nebylo poprvé)já se bránila a tak má od nechtů podrápaný obličej.Všude teď vypravuje jaká jsem a za co mě všichni mají... Velice si to vyčítám že dva dospělí lidě dovolí tohle. jak potom bude vyrůstat naše dítě, když to uvidí?je mi na nic z celého vyprávění. Nemohu nějak dál stydím se za sebe!jestli Vás mohu kontaktovat neveřejně na mail, nebo telefonicky, byla bych ráda.
Iva
mám být nejšťastnější člověk a nejsem, před 7měsíci jsem porodila krásnou zdravou holčičku, která mi dělá jen samou radost, ale bohužel kdo zlobí je tatínek. Nevím jak začít?? Sama když si jen připravuji co napsat mám jen jednu odpověď-Rozchod, ano to dává smysl, ale já nejsem zrovna v ideální životní situaci abych to udělala.
S přítelem jsem přes 10let, náš vztah nebyl vždy ideální, ale co se odehrává teď není možno ani vztahem nazvat, již během těhotenství byly značné hádky,(že jsme měli s dítetem počkat apod.) po porodu jsem myslela že se vše v opak obrátilo k malé se choval jako opravdový pyšný taťka, ale ouhle začalo to nanovo, hádáme se o všem - nejlepší téma je Rodiče, zasáhne na mou nejcitlivější stránku, mám jen mamču se kterou společně žijeme v jejím domku, máma je naprosto nekonfliktní člověk a vždy pomůže seč může, je vdova a nikoho kromě mne nemá (tatínek zemřel když mi bylo 14). Můj přítel neustále křičí, hudruje dohaduje se to je vlastně již jediná komunikace která nám zůstala -dohady a již si nebere servítky ani před mámou . Vyrost v rodině kde je to naprosto normální, když tam jedeme a to je dosti často, jen pozoruji jak i takhle se dá žít, není to o lásce, citu, domluvě, ale jen o podrývání toho druhého a zasahování do míst kde to bolí. Někdy mám pocit jak je sám se sebou nespokojen a já za vše mohu. Při poslední hádce mě fyzicky napadl (což nebylo poprvé)já se bránila a tak má od nechtů podrápaný obličej.Všude teď vypravuje jaká jsem a za co mě všichni mají... Velice si to vyčítám že dva dospělí lidě dovolí tohle. jak potom bude vyrůstat naše dítě, když to uvidí?je mi na nic z celého vyprávění. Nemohu nějak dál stydím se za sebe!jestli Vás mohu kontaktovat neveřejně na mail, nebo telefonicky, byla bych ráda.
Iva
V její náručí
