Otázka
Odpověď
Re: Žárlivost a neporozumění v rodině
25.6.2006 13:59:45 Elen Brabcová
Maruško,
moc s Vámi soucítím, protože si ještě dobře vzpomínám na své pocity ve Vašem věku. Myslím, že Vám je velmi těžko... Rozvedu to:
Pociťujete žárlivost na bratra a nepíšete proč, takže si mohu jen představovat (je úspěšnější, oblíbenější, hezčí...???). Máte v sobě silnou potřebu pomáhat slabším (v životě to bývá tzv. zástupný problém - když budu dobrá, lepší než oni, budu i úspěšnější, budou mě mít rádi, vážit si mě....). Bohužel, je to přesně naopak. Vaše činy nikdo neocení (k náhledu rodičů se dostame následně) a dokud se sama nepostavíte na vlastní nohy a nenaleznete pevné základy pro budoucí život, bude Vám stále těžko, i kdybyste pomáhala sebevíc, naopak, Vaše pozice je spíš startovací plocha (obvykle) někam uklouznout.
Vraťme se k lidem, kterým cítíte potřebu pomáhat: máte-li v životě opravdu někomu pomoci, potřebujete nadhled a ten získáte jen podrobnou znalostí celého vesmíru, který onen potřebný zaplňuje (domnívám se, že ve Vašem případě byste měla poznat nejdříve trápení rodičů závislých dětí, poškozené osoby při získávání peněz na drogy, týraná zvířata ... myslím ty mezní situace, kam droga vede). Pak by bylo dobré opravdu absolvovat praxi v nějakém zařízení, které se toxikomanům věnuje. A pak až následně "smíte" mezi ně. Říkám to proto, že pokud se mezi touto sociální skupinou pohybujete příliš často, může se Vám stát, že nepostřehnutelně Vám jejich návyky začnou připadat normální nebo že tzv. "vyhoříte" - tzn. nebudete schopná nic cítit. Máte-li sama zkušenosti s drogou a sex. zneužitím, jako dobrý psychoterapeut se na kurzech budete muset sama nejdřív se svým postižením vyrovnat, je to běžné, normální, ale potřebné.
Co se týká rodičů - představte si sebe na jejich místě - oni Vám potřebují věřit, jestliže jsou mezi Vámi různé nekonstruktivní hádky, především se neorientují(věk, zkušenosti) a hlavně se o Vás bojí (a dovolím si předpokládat, že Vám pak dávají za vzor Vašeho bratra). Strach rodičů o děti je přirozený, stejně tak jako touha dětí najít si v životě vlastní cestu. Obávám se, že patříte do ohrožené skupiny a že Vaše situace vůbec není jednoduchá. Osobně bych Vaší rodině navrhovala nějakou rodinnou terapii v poradně pro mezilidské vztahy a pokud ani to nepomůže, tak na Vaší straně jen ujasnění si Vaší životní cesty a získání všech možných zkušeností (škola, praxe) pro zvolený směr.
Držím Vám pěsti, tah na branku je Vaší straně, nemyslím si, že rodiče by měli se svými návrhy u Vás nějaký úspěch, i kdyby je to napadlo.
Elen
moc s Vámi soucítím, protože si ještě dobře vzpomínám na své pocity ve Vašem věku. Myslím, že Vám je velmi těžko... Rozvedu to:
Pociťujete žárlivost na bratra a nepíšete proč, takže si mohu jen představovat (je úspěšnější, oblíbenější, hezčí...???). Máte v sobě silnou potřebu pomáhat slabším (v životě to bývá tzv. zástupný problém - když budu dobrá, lepší než oni, budu i úspěšnější, budou mě mít rádi, vážit si mě....). Bohužel, je to přesně naopak. Vaše činy nikdo neocení (k náhledu rodičů se dostame následně) a dokud se sama nepostavíte na vlastní nohy a nenaleznete pevné základy pro budoucí život, bude Vám stále těžko, i kdybyste pomáhala sebevíc, naopak, Vaše pozice je spíš startovací plocha (obvykle) někam uklouznout.
Vraťme se k lidem, kterým cítíte potřebu pomáhat: máte-li v životě opravdu někomu pomoci, potřebujete nadhled a ten získáte jen podrobnou znalostí celého vesmíru, který onen potřebný zaplňuje (domnívám se, že ve Vašem případě byste měla poznat nejdříve trápení rodičů závislých dětí, poškozené osoby při získávání peněz na drogy, týraná zvířata ... myslím ty mezní situace, kam droga vede). Pak by bylo dobré opravdu absolvovat praxi v nějakém zařízení, které se toxikomanům věnuje. A pak až následně "smíte" mezi ně. Říkám to proto, že pokud se mezi touto sociální skupinou pohybujete příliš často, může se Vám stát, že nepostřehnutelně Vám jejich návyky začnou připadat normální nebo že tzv. "vyhoříte" - tzn. nebudete schopná nic cítit. Máte-li sama zkušenosti s drogou a sex. zneužitím, jako dobrý psychoterapeut se na kurzech budete muset sama nejdřív se svým postižením vyrovnat, je to běžné, normální, ale potřebné.
Co se týká rodičů - představte si sebe na jejich místě - oni Vám potřebují věřit, jestliže jsou mezi Vámi různé nekonstruktivní hádky, především se neorientují(věk, zkušenosti) a hlavně se o Vás bojí (a dovolím si předpokládat, že Vám pak dávají za vzor Vašeho bratra). Strach rodičů o děti je přirozený, stejně tak jako touha dětí najít si v životě vlastní cestu. Obávám se, že patříte do ohrožené skupiny a že Vaše situace vůbec není jednoduchá. Osobně bych Vaší rodině navrhovala nějakou rodinnou terapii v poradně pro mezilidské vztahy a pokud ani to nepomůže, tak na Vaší straně jen ujasnění si Vaší životní cesty a získání všech možných zkušeností (škola, praxe) pro zvolený směr.
Držím Vám pěsti, tah na branku je Vaší straně, nemyslím si, že rodiče by měli se svými návrhy u Vás nějaký úspěch, i kdyby je to napadlo.
Elen
V její náručí
