Neshody s přítelem

Vážená paní doktorko, protože už si nevím rady se svou situací, obracím se na Vás o radu. Jsem rozvedená, je mi 32 let a mám dvě děti z nevydařeného manželství. Můj přítel je mladší o tři roky, dosud je svobodný, ale přede mnou žil s přítelkyní asi 4 roky. Náš vztah trvá skoro tři roky a máme se hodně rádi. Před necelým rokem jsme se rozhodli spolu začít žít a tak po delším váhání přítel požádal o hypotéku a koupil pro nás čtyři byt. Já se před dvěma lety pustila do podnikání a ještě dálkově studuji, takže jsem také poměrně vytížená, když mám ještě vychovávat své dva syny/11 a 10 let/ a starat se o domácnost i když mám výhodu, že v obchodě trávím jen polovinu pracovní doby, protože podnikám napůl s kamarádkou takže nám to tímto způsobem vyhovuje a máme tím pádem více volna než když jsem byla normálně zaměstnaná. Jsem ted v tomto ohledu spokojená, protože mám víc času na rodinu. Můj přítel má dost časově náročné povolání v oblasti kabelové televize a internetu, pracuje pomalu 12 hodin denně. No a náš problém spočívá v tom, že skoro pravidelně každý den, musí jít po práci na pivo kde stráví přibližně dvě hodiny/bohužel poslední dobou i více/, tvrdí, že musí po dlouhém dni vypustit ventil. Je to pro něj jediná forma relaxace, kterou má. Já jsem na to v předchozím vztahu nebyla zvyklá, můj manžel na pivo nechodil, byl sportovně založený takže jsme tohle nikdy nemuseli řešit. Zase zde byly jiné problémy. Do současného přítele jsem se zamilovala hlavně proto, že uměl dát najevo své city a a připadal mi mnohem víc otevřenější a citlivější pro vztah. Jenže najednou mám pocit, že to není tak ideální. Poslední dobou jsem měla hodně starostí s oběma syny, byly zde nějaké problémy v chováním kluků a mezi námi pak vznikají třenice, protože já se cítím na výchovu totálně sama. Necítím žádnou oporu a nebaví mě každý den svého partnera nahánět z hospody, abych se měla komu svěřit a probrat s ním své starosti. Vím, že nebyl na rodinu zvyklý, žil sám, ale já jsem čekala, že když půjde do vztahu se mnou, tak se trochu přispůsobí a sleví ze svých zajetých stereotypů. Vadí mi, že nikdy nic nezorganizuje pro nás jako pro rodinu, je pořád unavený. Poslední dobou neřešíme nic jiného než to, že já se cítim sama a myslím, že po právu a on mi zase vyčítá, že nejsem k němu tolerantní, cítí se asi najednou spoutaný a navíc mám pocit, že se ani nesnaží mě pochopit co po něm vlastně chci. Snažím se mu vysvětlit, že takhle rodina nefunguje a říkám si, jestli je toto ten správný vzor pro mé děti. Řekl mi, že chci všechny jen ovládat, že vše moc prožívám. Jinak je na mě hodný, nikdy není nijak agresivní, kdybych já nedělala scény tak je doma klid, ale vadí mi ta jeho sobeckost a flegmatičnost. Já jsem narozená ve znamení lva a on je váha, tak si umíte představit ten rozdíl. Pro ostatní by se rozdal, ale na nás už nená energii. Po intimní stránce nám to klape dobře. Myslím hlavně na kluky, že by potřebovali chlapa který se jim bude věnovat, takový on ale není. Žije spíš jen pro mě. Ne že by je ignoroval, tvrdí mi, že je má rád. Také chápu, že to není pro něj jednoduché se s námi zžít, řešit pořád něco ohledně dětí, které mám s někým jiným. Ale někteří to dokážou. Poslední dny se cítím hrozně, už nevím kudy kam, jestli to má vše nějakou budoucnost. Vždy když přijde s toho jeho piva tak vyvolam hádku, už se nekontroluji a někdy jsem i dost drsná a zlá, ale prostě si jen přeju mu konečně otevřít oči. Různě mu vyhrožuju, chovám se jako idiot, protože už jsem vážně bezmocná. Včera večer mi řekl, že jak se má těšit domů, když na něj jen štěkam a nic neudělá dobře. Já zase oponovala tím, že nadávám jen když slíbí, že je za chvíli doma a z chvilky je hodina. Takhle je to pořád dokola. Myslím, že mu dávám dost, snažím se mu vytvořit zázemí a aby měl vše v pořádku a pak mi řekne tohle, jen proto, že mám potřebu být s ním. Vím, že chlapy nemají takovou schopnost jako ženy, vše probírat, ale trochu by se mohl snažit, ne? Vím, že se mnou to není také snadné, ale mám strach, že vinou špatné komunikace a hlavně nezájmu cokoliv řešit náš vztah zkrachuje. Vyjmenovala jsem tady jen jeho stinné stránky, má samozřejmě i spoustu dobrých, ale v momentální situaci se prostě nemohu zaobírat ničím jiným než že mi můj chlap prostě nedokáže naslouchat. Nemůžu s nim probrat běžné starosti , ale ani radosti. At se mi nediví, že jsem pak otrávená ženská plná výčitek. Prosím, poradte mi, je s toho nějaká cesta ven? děkuji mnohokrát za odpověd. Děkuji.