Koktání 3letého dítěte

vážená paní doktorko, máme syna Péťu, 3 roky a 3 měsíce, už zhruba půl roku zadrhává. Ráda bych vám k tomu řekla pár podrobností, situace je dost komplikovaná.
Bohužel jsme udělali několik pravděpodobně zásadních chyb. První tři měsíce těhotenství jsem byla s manželem v zahraničí, pobyt byl spojen se stresem, měla jsem zdravotní potíže a ztrátu pasu.. Porod dlouhý, hlavně druhá fáze, Péťa má velkou hlavu, já jsem drobná,v porodních cestách strávil přes hodinu.
První rok proplakal,dá se říct, celý, ve dne i v noci jsme nosili, uklidňovali,zabíralo houpání a zpívání. V noci spával v lepším případě po cca 20ti minutových intervalech, byly noci, nebo aspoň úseky, kdy se budil opravdu každých pět minut. Až zhruba v roce dovedl v noci spát v kuse 1,5 až 2 hodiny. Musím říct, že jsme ho nikdy ani přes naléhání příbuzných nenechali "vyplakat", stále jsme ho zklidňovali.
Do Péťových dvou let jsme bydleli v domku u rodičů, v části města, kde je mnoho mladých rodin s dětmi, hodně dětských hřišť. každý den, někdy i dvakrát, byl malý v dětském kolektivu, chodili jsme do plavání, do cvičení. Bohužel čím byl Péťa starší, tím zřejmější byla jeho nechuť, nebo spíš jen občasná chuť si hrát s dětmi, účastnit se nějakých organizovaných aktivit. Zatímco všichni naši kamarádi na písku stavějí bábovky, Peťka sedí u mě a nudí se, případně pobrekává či se vzteká, že chce někam jinam. Ve cvičení děti řádí v tělocvičně, Péťa si udělá jedno kolečko po nářadí a chce jít pryč. Před jeho 2. narozeninami jsme se stěhovali do vlastního domku, zvykal si těžce, byl přivyklý mým rodičům. V novém bydlišti není ani jedno dětské hřiště, s dětmi už byl od té doby méně pravidelně, nechuť k návštěvě kamarádů, mateřských center se prohlubuje. Stává se, že když jdeme na návštěvu i k dobrým známým, před jejich bytem se vzteká, trvá nám třeba 15 minut, než ho přesvědčíme, aby šel dovnitř, když to pak překoná, hraje si s dětmi a nechce domů.
Zdá se, že v Péťovi se zkombinovaly "špatné" vlastnosti moje i manželovy, kromě popsaného individualismu, tvrdohlavosti je velmi bojácný, vnímavý a citlivý,potřebuje mít vše tak,jak je zvyklý, jakákoliv změna, nevšední událost pro něj znamená obrovský stres.
Ve 2 letech a 7 měsících se mu narodil bráška a Peťka, přestože jsme se mu intenzivně věnovali, každý den hodinku dvě jsem se mohla věnovat jen jemu, a přestože na brášku nikdy nezareagoval negativně, se ještě zhoršil. Nechtěl chodit nikam, situaci komplikovaly i letošní mrazy, byli jsme stále zavření doma. Koncem února, 2 měsíce před Péťovými 3. narozeninami, jsme zaregistrovali, že má trošku tik v obličeji a zadrhává u některých slov, hlavně "já". Dětská lékařka radila, ať si ničeho nevšímáme, že se to spraví. Opravdu se to po několika týdnech skoro ztratilo, ale potom zase objevilo. Péťa opakuje krátká slovíčka začínající především na "j", není to pořád, ale u slovíčka "já" je to tak v 90 procentech. Někdy prodlužuje počáteční souhlásky. Když je rozrušený, je to horší. Tik mu ustoupil před cca 3 týdny. Paní doktorka teď doporučila návštěvu u psychologa a logopeda.
Do psychologické poradny jdeme příští týden, k paní logopedce jsme se ještě neobjednali. A nyní po pídění se po informacích jsem došla k závěru, že by bylo nejlepší se s Péťou objednat přímo k Vám na kliniku.
A nyní se konečně dopracovávám k mým dotazům.
Nejsem si jistá při Péťově povaze, zda to pro něho nebude velký stres a 1.) jestli bude schopen spolupracovat a 2.) jestli ho to nemůže ještě víc rozhodit a tedy i zhoršit mu koktání.
Pak taky, je vhodné jednat urychleně, hrají zde roli týdny? Ještě trošku kojím, ale teď by byl prioritou Péťův problém.
Omlouvám se za obsáhlost mého příspěvku, ale moc by mi pomohla rada někoho kompetentního, paní doktorka nás dlouho uklidňovala, že se nic neděje a že není vhodné nic podnikat a když nám náhle řekla před 14 dny, že teď musíme k odborníkům, docela mě to vyděsilo a pročtení dopisů v poradně ještě víc. Napište prosím Váš názor na náš případ a jestli nám můžete pomoct. moc děkuji. Jana