Přítel

Chtěla bych požádat o radu. Nějak se mi nedaří v osobním životě najít toho pravého, nevím kde dělám chybu. Jsem rozvedená 6 let, mám 2 děti ve věku 14, a 8 let. Půl roku žijeme s přítelem ve společné domácnosti a známe se již 2 roky. Já jsem introvert, mojí radostí v životě je rodina a práce v zaměstnání. Proto neustále vymýšlím nějaké rodinné výlety, chci abychom si povídali a trávili čas společně jako rodina. Avšak tady vzniká problém. Můj přítel je člověk, který kromě zaměstnání má ještě další časově náročně koníčky. Věnuje se 2x týdně karate, kde pracuje s dětmi jako trenér, každý rok jezdí o prázdninách na 16 dní na tábor karate. Dále má dalšího koníčka - je členem spolku veteránů. Takže někdy odchází i na dva dny. V zaměstnání pracuje v nepřetržitém provozu – takže je velmi často v práci i o víkendu. Já bych chtěla, aby trávil více času s námi. Když už dojde k tomu, že jednou za měsíc jdeme na výlet – přítel si velmi často najde nějaký důvod, proč se se mnou pohádá, a pak se celou dobu s náma na výletě nebaví a jde 5 metrů za náma. V domácnosti si neustále stěžuje na chyby dětí, že nedostatečně uklízejí, že ho neberou jako autoritu. Ale on je za celou dobu nepochválil, nepovídá si s nimi, pouze je kritizuje. Před půl rokem se přistěhoval ke mně do domu, ale zatím se nijak nepřizpůsobil chodu domácnosti. Stále si své věci odděluje od našich, nesmíme si je půjčit, nebo když si je půjčíme, tak potom nemluví a je podrážděný. Když jsem chtěla situaci rozebrat a řešit – tak neměl zájem a říká, že problémy způsobuji já, a on pouze reaguje na vzniklou situaci.
Lže, jak v hloupostech, tak také v důležitých věcech. Pomlouvá mě u jeho přátel a jeho rodičů, a také se mě nezastane, když o mě někdo mluví jako o ženské, která je žárlivá, autoritativní atd. Což mě velmi mrzí. Žárlivá asi jsem, ale až ve vztahu s ním po zkušenostech, které jsem prožila. A že jsem autoritativní - to se snažím v sobě potlačit, ale je to důsledek toho (čímž se neomlouvám), že děti vychovávám sama, a i v práci musím neustále rozhodovat. Mrzí mě, že nestojí za mnou, že jsem až na dalším místě za jeho rodiči, kamarády a dcerou.
Již několikrát jsem se dozvěděla o věcech, které se mi vůbec nelíbily – jel na dovolenou s přáteli a spal v jednom stanu s kamarádkou, nebo mi ukázal fotky z tábora karatistů, kde leží on s nějakou nahou slečnou. To všechno se stalo asi po půl roce trvání našeho vztahu. Odpustila jsem mu a věřila, že vše bude v pořádku. Chodí však stále častěji pryč – mám podezření, že si našel jinou přítelkyni. V minulém manželství byl nevěrný své ženě, i když to nikdy nepřiznal.
Chtěla bych poradit, jak se chovat, aby byl spokojený se mnou a nevyhledával jiné ženy -jde to vůbec? Nechce se mi ukončit vztah a hledat si zase někoho jiného, chtěla bych raději pracovat na současném vztahu. Věřila jsem, že je to ten pravý, ale teď si nejsem nějak jistá. Ekonomicky jsem nezávislá, ale od přítele jsem čekala, že spolu budeme prožívat volný čas, že budem rodina. Bojím se samoty – děti už jsou velké a tak mě už tolik nepotřebují. Předem děkuji za odpověď.