Mám oznámit partnerovi těhotenství?

Dobrý den, stala se taková věc. S mužem, s nímž nemám mnoho společného, jsem otěhotněla. Jsem naprosto šťastná, protože jsem v to už nedoufala - věk, zdraví atd. Nějakým způsobem jsme se seznámili, ale není to partner, s nímž bych chtěla žít atd. Ani já pro něj nejsem ideální. O mém těhotenství neví. Původně jsem byla rozhodnuta zůstat sama, bez uvedení otce. Tak jak pokračuje doba a zvyšují se náklady, začala jsem uvažovat o jeho uvedení. A požádat ho o podílení se na výživě dítěte. Neznám ho ale a nevím, jak se zachová, co když zájem bude mít a bude ho chtít získat do své péče, bude mi dělat naschvály, pomlouvat u úřadů, pomlouvat u dítěte (maminka je taková a maková, maminka je zlá, neumí apod.), nedodrží dobu ke vrácení dítěte aj. Proč ho nechci? Je mu 33 a žije u rodičů, je nesamostatné dospělé dítě, o které stále někdo pečuje a sám to moc neumí. Lišíme se také dost názorově, třeba v otázkách vzdělání, vystudovala jsem dálkově VŠ při zaměstnání (skončila jsem ve 32), on má učňák s maturitou, ale názorem je, že ono vzdělání samo vleze do hlavy ve škole a nemusí proto udělat vůbec nic. Za to se pilně věnuje svému tělu, běhá, jezdí na motorce, posiluje, lyžuje (to já jen případně tancuju nebo provozuju aerobic 1xtýdně). Co je dobré, že nekouří a pije (snad) střídmě. Já také nekouřím, nepiju. Také neustále brečí, ten ho podvedl, tihle kamarádi se na něj vykašlali aj. Dle něj ženská, která neumí vařit, není dobrá ženská. Že by sám přiložil ruku k dílu a podílel se na úklidu nebo vaření, ho vůbec nevzrušuje, protože je přeci chlap. Pokud jsem se pokusila o vtip a ironii, tak ji málokdy pochopil. Možná jsem zaujatá a zvyklá na jinou náturu, dost samostatná. Protože nechci ublížit dítěti ani jemu samotnému, kdyby byl náhodou vstřícný otec ikdyž by si dítě jen občas půjčoval, chtěla bych Vás požádat o radu, co si myslíte. Mám mu oznámit, že čekáme dítě, ale že s ním žít nebudu, mám doufat, že se dítěti bude aspoň po sportovní stránce věnovat, a kdy mu toto oznámit - před porodem nebo po? Když jsem byla v 5.měsíci, tak jsem se s ním na můj popud sešla, těhotenství bylo více než evidentní, měla jsem těsné tričko těhotenské i kalhoty a už běžně mě pouštěli 10-12leté děti v autobuse sednout. Pokud by si nevšiml, byl by retardován na úrovni 4letého dítěte. Navíc, jsem mu psala, že bychom si měli promluvit. Nechala jsem ho, ale mluvil jen o svém rozbitém kolínku z motorky a o jeho plánované operaci za 3 měsíce. Protože byl nemocný-angína a pásový opar, odešla jsem, aniž bych mu vysloveně a doslova řekla: jsem s tebou těhotná. Co si myslíte, nebude třeba, bude-li si dítě půjčovat, každodenní psychologie horší? Nebude nakonec lepší, aby dítě tohoto biologického otce neznalo? Bohužel i ty finance jsou velmi silným lákadlem... Co si myslíte o takové situaci? Děkuji Stáňa (nebojím se zůstat sama s dítětem, pavlačových drben si nevšímám, ty mi štěstí nepřinesou, spíše těch peněz se bojím..)