Otázka
Odpověď
Matka pije
21.9.2006 0:57:02 Teri
Dobrý den, tento článek jsem psala do diskuze na Rodině, ale zajímal by mě i názor odborníka. Jen nevím jestli píšu dobře vám, ale jinou poradnu na kterou bych se s tímto mohla obrátit jsem nenašla.
Tak tedy:
Jsem dost smutná a tak by mi pomohla nějaká dobrá rada. Žiji s matkou a otčímem společně v domu (každý máme svoji domácnost), manžel jezdí kamionem a tak jsem ve většině času doma sama s dcerkou. To, že má mamka problém s alkoholem by mi možná nemuselo až tak vadit - ona si žije svůj život se svým partnerem, já také svůj. Ale nedokážu to nějak překousnout. Pije pouze doma - na veřejnosti to nikdy nepřehání a ve většině případů to na ní není až tak poznat. To když má asi jen tu svoji "hladinku". Ale protože já vím, že s tím má problém tak mi to i tak vadí. Před rokem když jsme zjistili, že má s alkoholem problémy tak oni přestali kupovat alkohol. Do té doby vždy měli názor, že ráno zdravotní panáček léčí a tak pili celkem pravidelně-neponechali to tedy náhodě a "zdravotní" si dali ještě odpoledně a ne jednou. A to vše zapíjeli pivem. Ovšem, po nějaké době jsem zjistila, že má na několika místech schovanou flašku a celé rodině tvrdila, že vůbec nepije. Už v tu dobu se stávalo, že mám v naší domácnosti z rozdělaných láhví mizel alkohol. Kupodivu někdy i přibyl - to když to dalila vodou. Pak si akorát manžel utrhl ostudu když např. nic netuše nalil moravákovi svoji slivovici a ta měla snad jen 20% :o(.
Chtěla jsem po matce aby se alespoň ambulantně léčila. Nejprve o tom nechtěla ani slyšet, ale po několika měsících si dala říct. Asi 2x tam jela, ale celé to dopadlo jen tak, že psychiatrovi (tak jako své rodině) lhala, že nepije, že to nemusí mít,.. Mě potom řekla, že se o to nemám starat, že se mě to už nebude týkat a že si to budou řešit spolu s partnerem. V podstatě se to vrátilo do starých kolejí. Jen jsme tomu teď už říkali, že s alkoholem problém nemá.
Několikrát jsem ale už měla pocit, že nenechala naše zásoby pitíčka na pokoji, ale nebyla jsem si jistá. Ale dnes mám jistotu - podle znamének co jsem si udělala nám snad z 5-ti láhví upíjela (a někde opět doplnila vodou).
A teď babo raď ...
Ani mi tak nevadí ten upitý alkohol, ale ten pocit, že mi někdo leze do mých věcí, že návštěvě pak podáme "občerstvení" ze kterého si někdo přihnul z flašky a hlavně ten pocit, že mi má matka, která byla vždy tak zásadová lže!!
Jen pro doplnění - když matka alkohol přežene tak je zlá, vyčítavá, hrubá, nedělá jí problém kolokoliv uhodit, vadírá sebevraždou,..
Nedovedu si představit jak toto celé může skončit. Nyní má ještě 5 let do důchodu a dost se bojí aby se to nedozvěděli v práci. Ale co bude pak? Co mě tady s nimi čeká? Můžu to vůbec zvládnout?
Nemáte někdo podobnou zkušenost, ale s dobrým koncem? A nebo alespoň radu jak s tím žít?
Mám sama v sobě spoustu otázek.
Díky moc a přeji všem spokojený život.
T.
Tak tedy:
Jsem dost smutná a tak by mi pomohla nějaká dobrá rada. Žiji s matkou a otčímem společně v domu (každý máme svoji domácnost), manžel jezdí kamionem a tak jsem ve většině času doma sama s dcerkou. To, že má mamka problém s alkoholem by mi možná nemuselo až tak vadit - ona si žije svůj život se svým partnerem, já také svůj. Ale nedokážu to nějak překousnout. Pije pouze doma - na veřejnosti to nikdy nepřehání a ve většině případů to na ní není až tak poznat. To když má asi jen tu svoji "hladinku". Ale protože já vím, že s tím má problém tak mi to i tak vadí. Před rokem když jsme zjistili, že má s alkoholem problémy tak oni přestali kupovat alkohol. Do té doby vždy měli názor, že ráno zdravotní panáček léčí a tak pili celkem pravidelně-neponechali to tedy náhodě a "zdravotní" si dali ještě odpoledně a ne jednou. A to vše zapíjeli pivem. Ovšem, po nějaké době jsem zjistila, že má na několika místech schovanou flašku a celé rodině tvrdila, že vůbec nepije. Už v tu dobu se stávalo, že mám v naší domácnosti z rozdělaných láhví mizel alkohol. Kupodivu někdy i přibyl - to když to dalila vodou. Pak si akorát manžel utrhl ostudu když např. nic netuše nalil moravákovi svoji slivovici a ta měla snad jen 20% :o(.
Chtěla jsem po matce aby se alespoň ambulantně léčila. Nejprve o tom nechtěla ani slyšet, ale po několika měsících si dala říct. Asi 2x tam jela, ale celé to dopadlo jen tak, že psychiatrovi (tak jako své rodině) lhala, že nepije, že to nemusí mít,.. Mě potom řekla, že se o to nemám starat, že se mě to už nebude týkat a že si to budou řešit spolu s partnerem. V podstatě se to vrátilo do starých kolejí. Jen jsme tomu teď už říkali, že s alkoholem problém nemá.
Několikrát jsem ale už měla pocit, že nenechala naše zásoby pitíčka na pokoji, ale nebyla jsem si jistá. Ale dnes mám jistotu - podle znamének co jsem si udělala nám snad z 5-ti láhví upíjela (a někde opět doplnila vodou).
A teď babo raď ...
Ani mi tak nevadí ten upitý alkohol, ale ten pocit, že mi někdo leze do mých věcí, že návštěvě pak podáme "občerstvení" ze kterého si někdo přihnul z flašky a hlavně ten pocit, že mi má matka, která byla vždy tak zásadová lže!!
Jen pro doplnění - když matka alkohol přežene tak je zlá, vyčítavá, hrubá, nedělá jí problém kolokoliv uhodit, vadírá sebevraždou,..
Nedovedu si představit jak toto celé může skončit. Nyní má ještě 5 let do důchodu a dost se bojí aby se to nedozvěděli v práci. Ale co bude pak? Co mě tady s nimi čeká? Můžu to vůbec zvládnout?
Nemáte někdo podobnou zkušenost, ale s dobrým koncem? A nebo alespoň radu jak s tím žít?
Mám sama v sobě spoustu otázek.
Díky moc a přeji všem spokojený život.
T.
V její náručí
