Matka pije - 2. dotaz

Dobrý den, moc díky za vaši odpověď. Nejde mi automatická odpověď a tak píšu takto.
Při vaší otázce s čím chci vlastně pomoci jsem si uvědomila, že to ani já sama vlastně nevím. Asi je to dost v kombinaci.
Pochopitelně bych ráda matce pomohla, ale za situace, kdy pomoc odmítá a chce si žít svůj život tak jak si sama uzná za vhodné nemám moc možností.
Alespoň mi zkuste poradit zda při jejím pití pomoc tedy vůbec potřebuje: asi 1,5-2 dl tvrdého alkoholu + 1-2 piva / den + někdy třeba víno, či něco dalšího. Sama říká, že má 0,5l láhev tak na 3 dny a život bez piva si neumí představit.
Na návštěvách pití nikdy neodmítne. Jen to většinou nepřežene aby si neudělala ostudu. Ovšem její předcevzetí, že bude více řídit auto se podle mě z tohoto důvodu zatím odkládá k ledu.
A proč vlastně pije? Pití jí prý vůbec nechutná, ale prý jí to uvolní nějaké napětí v nervech a bez alkoholu by nemohla vůbec existovat tak jak je - tedy vůbec by prý nezvládala běžný život, kontakt s lidmi,.. Prý takto pije již 15 let a myslí, že to má po kontrolou. Podle mého nározu si toto ale myslí každý kdo se stane závislým.
Několikrát již docházela ambulantně k psychiatrovi. Její diagnóza je prý nervově labilní. Ovšem jeden lékař měl i nároz, že je celý její problém pouze v sebeovládání. Léky které kdy brala jí prý nepomáhají, ale podle mě to je tím, že se lékaři nikdy nesvěřila s tím, že pravidelně pije. Když jsem u posledního lékaře byla s ní a řekly jsme mu vše tak léky které pak dostala a měly jí pomoci eliminovat chuť na alkohol vůbec nebrala.
Stále má zafixované, že měla nešťastné dětství a že jí to hrozně ublížilo a tedy že za nic nemůže. Pravdou je, že jí život připravil ještě to, že ve svých 33 letech ovdověla s 2-mi dětmi. Ale sama říká, že život který žije teď s přítelem je lepší. Já osobně toto odvolávání na dětsví nějak nemůžu u nikoho vystát. Sama jsem byla v 8-mi letech svědkem smrti svého otce a dál jsme žily s matkou která měla hrozné výkyvy nálad a při "svých dnech" rozhodně nešla daleko pro sprosté slovo, vyhazování z domu, ránu atd. Tak si říkám o kolik asi měla to dětství horší než já se sestrou?
A protože matka nyní pomoc odmítá tak mě děsí jak to celé může dopadnout? Podle mě nemůže mít ani ona jistotu že jí to celé nepřeroste přes hlavu. Prý to máme my začít řešit až to bude horší - ale nebude pak už pozdě? Myslím, že nyní je tak na hraně od kud se dá ještě vrátit zpět.
Chtěla bych své děti uchránit od nějakých zbytečných hádek a také od pohledu na opilou babičku. Máme v rodině těžkou alkoholičku a takový konec bych snad nikomu nepřála. O to méně matce a také mým dětem, kteří by tomu byli vystaveni.
Odstěhování není vůbec reálné - alespoň tedy zatím. Dům je přepsán na mě a rodiče zde mají věcné břemeno. Protože jsem max. fin. prostředků investovala do modernizace domu a pak jsme také vyplácela sestru z 1/2 hodnoty domu tak nyní nemám možnost si pořídit jiné bydlení. Prodej domu se zřízeným věckým břemenem je naprosto nereálný a rodiče se odstěhovat nechtějí. Pokud bych uvažovala že našetříme a časem si postavíme dům tak stejně myslím že to nemůžeme zvládnout. Tento dům bych i tak stále musela udržovat a to myslím není možné jak časově tak hlavně finančně. A i pak my zůstane k rodičům z věcného břemena povinost doživotní péče a to mě při představě závislosti na alkoholu také děsí.

A pak mám ještě jeden osobní problém. Žila jsem s přítelem který měl také probl.s alkoholem. Po 7-mi letech jsem to ukončila a on mi druhý den volal, že beze mě nemůže být a že se jde zabít. Už v tu chvíli jsem cítila k alkoholismu tak silnou nenávist, že jsem si uvědomila, že mi je jedno co bude dělat, že je to jeho život a já s člověkem závislým na alk. žít nechci. Naštěstí si nic neudělal,ale to nic nemění na tom, že jsem to tak cítila. Když si teď uvědomím, že řeším stejný problém tak mám sama před sebou hrozný pocit kdybych to měla druhému tolerovat. Vždyť já jsem nemohla vědět zda si opravdu nevezme život a stejně jsem si stála za svým názorem. Jak bych si teď mohla sama sebe vážit kdyby si on skutečně něco udělal a já teď mlčela?
Jen pro doplnění aby to nedělalo dojem, že matka nyní odnáší něco za mého bývalého přítele - alkohol mi vůbec nevadí pokud je občas a v rozumné míře. Ale připadá mi hrozný okamžik kdy ho člověk "musí mít". Myslím, že pak alkohol ovládá již celého člověka a řídí ho co má dělat,... A s takovým člověkem je podle mě těžká domluva. Ona totiž žádná domluva neplatí, ze všeho se potom vylže,...
A tak mi teď zkuste poradit jak mám pomoci či jak s tím v tomto prostředí žít. Absolutně se s tím nezvládám vyrovnat. Nevidím žádné rozumné řešení.
Moc moc děkuji za Váš čas a budu se těšit na vaši odpověď.
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale věřte mi, že na srdci mi toho leží ještě mnohem víc :o(.
Přeji Vám hodně spokojenosti, T.