Otázka
Odpověď
Drsné hádky
23.10.2006 15:21:11 M.svobodná
Dobrý den,
Je mi 27 a 5 let chodím s o 3 roky starším klukem . žijeme spolu v jeho bytě. Můj kluk je konfliktní typ. Já se nerada hádám a vždy se snažím o smír. Problém ,je že se hádáme čím dál častěji.nic se nemůže řešit v klidu.a stačí jen ,že se ráno probudí a nemá cigaretu. to mě pak seřve jako malé děcko za cokoliv. jeden příklad z poslední doby:probudili jsme se téměř zároveň ,ale on vyskočil dřív a hned začne křičet ,že má hlad. v lednici bylo jen naložené maso. já na to že udělám řízky.a v tom to začlo: Ty jsi neschopná ,nikdy nic neuvaříš,v životě si nic neuvařila, a když si něco uvařila tak se to nedalo žrát(umím vařit,jen párkrát se mi to nepovedlo). Odporný blivajzy, všechno pokazíš. a to chceš mít děti! s tebou nikdy! idiote debilní! atak dále atak dále.já mu neustále opakuju ,že udělám hned ty řízky a půjdu nakoupit. ale on mele pořád jenom svou .že ty moje blivajzy nebude žrát,že rači půjde do hospody.já pod tíhou nadávek sklopím uši a je mi do breku a neargumentuji ,protože já už nevím co na to říct,začne si vymýšlet jen aby mě zranil a ale já ho nedovedu překřičet nějakým urážejícím výmyslem..atak jdu nakoupit on krok předemnou pořád na mě řve. po hodině nadávání. se někde vytratím.jdu nakoupit a uvařit. Doma ho znovu vidím, je mu to všechno hrozně moc líto ,moc se omlouvá. je hodný celej další den a myslí si ,že jednou omluvou smaže všechno to co mi řekl.jenže mě se to hrozně dotkne a jsem z toho nešťastná , trpím pocity méněcennosti (v důsledku mu dám ve všem zapravdu-nevařím dost dobře a často,jsem hloupá a neschopná je mi zle i ze sebe) Fakta jsou taková ,že jsem mu týden nevařila večeře.Na obědy chodí do hospody takže teplé večeře jsem příliš nedělala ,většinou něco malého.Ale on místo aby mi řekl normálně chci každý den teplou večeři tak na mě řve dvě hodiny, uráží mě i před ostatníma.Já se zmůžu jen k pláči. A k tomu stačí jen jedna cigareta .když ji nemá je hrozně nervózní.Vždycky jsme si rozumněli,ale tohle mě bere vítr z plachet.navíc spolu nespíme už 6 měsíců.Protože ,je pořád unavenej.Tohle se stalo už mnohokrát během těch pěti let ,ale vždycky mě přemluví,abych ho neopustila.Vím ,že je mnohem schopnější a inteligentnější než já. obdivuju ho za to co já neumím, ale zároveň mě ničí. Nejsem přecitlivělá?Poradte mi prosím, jak se mám hádat s někým když vím že nemám šanci. nedokážu ho přeřvat ani si vymýšlet věci, které by toho druhého v danou chvíli zranily(to jsou jeho zbraně. Já mám jen to svoje uražený mlčení)
Předem děkuji
M.
Je mi 27 a 5 let chodím s o 3 roky starším klukem . žijeme spolu v jeho bytě. Můj kluk je konfliktní typ. Já se nerada hádám a vždy se snažím o smír. Problém ,je že se hádáme čím dál častěji.nic se nemůže řešit v klidu.a stačí jen ,že se ráno probudí a nemá cigaretu. to mě pak seřve jako malé děcko za cokoliv. jeden příklad z poslední doby:probudili jsme se téměř zároveň ,ale on vyskočil dřív a hned začne křičet ,že má hlad. v lednici bylo jen naložené maso. já na to že udělám řízky.a v tom to začlo: Ty jsi neschopná ,nikdy nic neuvaříš,v životě si nic neuvařila, a když si něco uvařila tak se to nedalo žrát(umím vařit,jen párkrát se mi to nepovedlo). Odporný blivajzy, všechno pokazíš. a to chceš mít děti! s tebou nikdy! idiote debilní! atak dále atak dále.já mu neustále opakuju ,že udělám hned ty řízky a půjdu nakoupit. ale on mele pořád jenom svou .že ty moje blivajzy nebude žrát,že rači půjde do hospody.já pod tíhou nadávek sklopím uši a je mi do breku a neargumentuji ,protože já už nevím co na to říct,začne si vymýšlet jen aby mě zranil a ale já ho nedovedu překřičet nějakým urážejícím výmyslem..atak jdu nakoupit on krok předemnou pořád na mě řve. po hodině nadávání. se někde vytratím.jdu nakoupit a uvařit. Doma ho znovu vidím, je mu to všechno hrozně moc líto ,moc se omlouvá. je hodný celej další den a myslí si ,že jednou omluvou smaže všechno to co mi řekl.jenže mě se to hrozně dotkne a jsem z toho nešťastná , trpím pocity méněcennosti (v důsledku mu dám ve všem zapravdu-nevařím dost dobře a často,jsem hloupá a neschopná je mi zle i ze sebe) Fakta jsou taková ,že jsem mu týden nevařila večeře.Na obědy chodí do hospody takže teplé večeře jsem příliš nedělala ,většinou něco malého.Ale on místo aby mi řekl normálně chci každý den teplou večeři tak na mě řve dvě hodiny, uráží mě i před ostatníma.Já se zmůžu jen k pláči. A k tomu stačí jen jedna cigareta .když ji nemá je hrozně nervózní.Vždycky jsme si rozumněli,ale tohle mě bere vítr z plachet.navíc spolu nespíme už 6 měsíců.Protože ,je pořád unavenej.Tohle se stalo už mnohokrát během těch pěti let ,ale vždycky mě přemluví,abych ho neopustila.Vím ,že je mnohem schopnější a inteligentnější než já. obdivuju ho za to co já neumím, ale zároveň mě ničí. Nejsem přecitlivělá?Poradte mi prosím, jak se mám hádat s někým když vím že nemám šanci. nedokážu ho přeřvat ani si vymýšlet věci, které by toho druhého v danou chvíli zranily(to jsou jeho zbraně. Já mám jen to svoje uražený mlčení)
Předem děkuji
M.
V její náručí
