Otázka
Odpověď
Mluví málo v 1,5 roce
2.11.2006 1:02:07 Helena
Dobrý den, moc prosím o pomoc s mou holčičkou, které bude 1,5 roku a mluví míň než některé děti jejího věku. Nezaostává ale nijak výrazně. Možná spíš horší průměr.
Někde jsem vyčetla, že horší řeč je často prvním příznakem mentálního postižení, což mě právě neuvěřitelně děsí.
Máme totiž v rodině historii mentálního postižení. Navíc prý případné mentální postižení ovlïvňují kromě genetických faktorů také okolnosti před porodem, při něm a v ranném dětství. obávám se, že něcö se u nás najde v každém tomto období.
V těhotenství - asi v sedmém měsíci se naboural autobus, ve kterém jsem seděla a při nárazu jsem se bouchla do dole do břicha. Při porodu měla malá málo kyslíku a narosila se proto kleštěmi. Dýchala ale po narození sama, nemuseli ji nijak křísit. Naše dítě je hodně aktivní, řekla bych že výrazně. V osmi měsících se naučila chodit a hodně potom padala na hlavičku. Snažila jsem se ji hlídat, ale neuhlídáte všechno. Nikdy při tom neomdlela, ale boulí a modřin bylo dost.
K tomu postižení v rodině. Postižený je muj bratr, strýc, prateta z maminčiny strany a možná i někdo další ve vzdálenější rodině. Je to mírnější postižení, všichni jsou na té úrovni, že se docela dobře o sebe sami postarají. Přesto žijí se svými rodiči.
Bratr třeba absolvoval běžnou základní školu, přestože se velkými obtížemi. Umí číst, psát, počítat apod. Má prý IQ cca 80. Chodí nakupovat, sám se pohybuje po městě. Moc do dané problematiky nevidím, ale rozhodně jeho problém není až tak o inteligenci. Spíš je to asi to, že se naprosto neadaptuje mezi lidmi, především vrstevníky.
Má o lidi zájem, jako malé dítě se prý choval celkem normálně, hrál si s dětmi na písku apod., ale někde se to zvrtlo. Teď se stýká se jen s rodinou. Nemá skoro žádné zájmy. Má jen zvláštní posedlost dvojčaty nebo vousatými lidmi například. Neustále si mluví pro sebe. V některých oblastech zase docela vyniká. Třeba Vám řekne zcela správně asi za deset vteřin přemýšlení, že 30.6.2015 bude úterý.
O tom, jaký byl, když byl malý mi nikdo nic nechce říct. Rodiče prostě o bratrovi moc nechtějí komunikovat. Prý se ale projevoval zpočátku docela normálně, to je vše, co vím.
Jinak příbuzné máme relativně inteligentní lidi, posledních několik generací je vysokoškolsky vzdělaných.
Jinak naše dcera mi přiapadá decela šikovná, ale těžko se to posuzuje. Rozhodně zatím nezaostává za stejně starými dětmi.
Johanka byla jěště donedáva opravdu velice aktivní, nesoustředěné dítě, ale už je to lepší. Sice je pořád čiperná a hodně by běhala, ale už se vydrží honě soustředit na knížky, hračky. Vydrží si třeba hodinku hrát s jedním puzzle, které ji zaujme.
Někdy mi přijde, že ji věci naopak zaujmou až moc, už půl roku třeba hodiny a hodiny chodím nahoru a dolů po schodech a tahá za sebou malý kočárkek.
Jinak na ní podle mě nic zvláštního není. Hodně rozumi, když na ni mluvím. Chápe k čemu věci slouží. Sama se nají, snaží se oblékat. Je velice společenská, ráda si hraje s jinými dětmi a miluje i dospělé. Je příšerně zvědavá. Všechno chce dělat sama. Má úplně stejné zájmy, jako děti mých kamarádek v tomto věku.
Mluvit začala Johanka asi v devíti měsících. Naučila se pár slov, ale pak tři měsíce nic. Chůze přišla více méně skoro s řečí, tak mi připadalo, že byla zahlcená chůzí a neměla na mluvení čas. Ve skoro 18 měsících umí říct možná 40, 60 slov. Možná víc, třeba 80. Těžko říct. Zopakuje všechno, co ode mě slyší, tak nevím, která slova opravdu umí i sama od sebe a která jen opakuje.
Všichni zdraví lidé v rodině - maminka, tatínek, jejich rodiče no a koneckononců i já, mluvili v 1,5 roce ve větách a snad i souvětích. Vím, že to nemusí s žádným postižením souviset, aže na to má jěště čas, ale dcerka má do vět daleko. Dvě slova nespojí ani to po mě nezopakuje. Když řeknu bumbat vodu, tak řekne buď bumbat nebo voda.
Můj dotaz je k tomu, v jakém věku se projeví potenciální, zřejmě mírné, mentální postižení. Další dotaz je ten, jestli bych ji měla už teď vzít na nějaké vyšetření, vzhledem k rodině i dalším okolnostem, nebo to nechat až se začne nějak zváštně projevovat.
Naše pediatrička mi řekla, že mám být ráda, že mám hezké dítě a nic neřešit. Prý se za několik let ukáže, jak to je nač ji zbytečně vláčet po vyšetřeních. Jestli bude postižená, tak s tím prý stejně nic nenadělám, tak proč to chtít vědět přečasně.
Přijde mi to zvláštní. Někde jsem četla, že čím dřív se na to přijde, tím lépe se s tím dá něco dělat. Píši Vám tedy, abych názor pí. doktorky s někým skonzultovala. Nějaká zvýšená pravděpodobnost postižení tu zřejmě je a já bych nerada něco zameškala, pokud lze cokoliv dělat ihned.
Je mi jasné, že zatím se dítě vyvíjí více méně v normě, a že asi zbytečně panikařím. Nejsem většinou nijak moc hysteriská, spíš jsem kliďas a optimista, ale tohle mě opravdu trošku děsí. Neskutečně by mě uklidnilo kdybych věděla, že malou vyšetřila nějaký odborník a zatím je opravdu v pořádku. Ušetřilo by mi to mnoho probděných nocí.
Poradila byste mi, prosím, jestli je důvod nechat ji vyšetřit? Mohla bych zajít k Vám na kliniku, i když nemám doporučení lékaře? Případně moc prosím o udání věku, kdy se postižení asi projevuje.
Mockrát děkuji za laskavost, Helena
Někde jsem vyčetla, že horší řeč je často prvním příznakem mentálního postižení, což mě právě neuvěřitelně děsí.
Máme totiž v rodině historii mentálního postižení. Navíc prý případné mentální postižení ovlïvňují kromě genetických faktorů také okolnosti před porodem, při něm a v ranném dětství. obávám se, že něcö se u nás najde v každém tomto období.
V těhotenství - asi v sedmém měsíci se naboural autobus, ve kterém jsem seděla a při nárazu jsem se bouchla do dole do břicha. Při porodu měla malá málo kyslíku a narosila se proto kleštěmi. Dýchala ale po narození sama, nemuseli ji nijak křísit. Naše dítě je hodně aktivní, řekla bych že výrazně. V osmi měsících se naučila chodit a hodně potom padala na hlavičku. Snažila jsem se ji hlídat, ale neuhlídáte všechno. Nikdy při tom neomdlela, ale boulí a modřin bylo dost.
K tomu postižení v rodině. Postižený je muj bratr, strýc, prateta z maminčiny strany a možná i někdo další ve vzdálenější rodině. Je to mírnější postižení, všichni jsou na té úrovni, že se docela dobře o sebe sami postarají. Přesto žijí se svými rodiči.
Bratr třeba absolvoval běžnou základní školu, přestože se velkými obtížemi. Umí číst, psát, počítat apod. Má prý IQ cca 80. Chodí nakupovat, sám se pohybuje po městě. Moc do dané problematiky nevidím, ale rozhodně jeho problém není až tak o inteligenci. Spíš je to asi to, že se naprosto neadaptuje mezi lidmi, především vrstevníky.
Má o lidi zájem, jako malé dítě se prý choval celkem normálně, hrál si s dětmi na písku apod., ale někde se to zvrtlo. Teď se stýká se jen s rodinou. Nemá skoro žádné zájmy. Má jen zvláštní posedlost dvojčaty nebo vousatými lidmi například. Neustále si mluví pro sebe. V některých oblastech zase docela vyniká. Třeba Vám řekne zcela správně asi za deset vteřin přemýšlení, že 30.6.2015 bude úterý.
O tom, jaký byl, když byl malý mi nikdo nic nechce říct. Rodiče prostě o bratrovi moc nechtějí komunikovat. Prý se ale projevoval zpočátku docela normálně, to je vše, co vím.
Jinak příbuzné máme relativně inteligentní lidi, posledních několik generací je vysokoškolsky vzdělaných.
Jinak naše dcera mi přiapadá decela šikovná, ale těžko se to posuzuje. Rozhodně zatím nezaostává za stejně starými dětmi.
Johanka byla jěště donedáva opravdu velice aktivní, nesoustředěné dítě, ale už je to lepší. Sice je pořád čiperná a hodně by běhala, ale už se vydrží honě soustředit na knížky, hračky. Vydrží si třeba hodinku hrát s jedním puzzle, které ji zaujme.
Někdy mi přijde, že ji věci naopak zaujmou až moc, už půl roku třeba hodiny a hodiny chodím nahoru a dolů po schodech a tahá za sebou malý kočárkek.
Jinak na ní podle mě nic zvláštního není. Hodně rozumi, když na ni mluvím. Chápe k čemu věci slouží. Sama se nají, snaží se oblékat. Je velice společenská, ráda si hraje s jinými dětmi a miluje i dospělé. Je příšerně zvědavá. Všechno chce dělat sama. Má úplně stejné zájmy, jako děti mých kamarádek v tomto věku.
Mluvit začala Johanka asi v devíti měsících. Naučila se pár slov, ale pak tři měsíce nic. Chůze přišla více méně skoro s řečí, tak mi připadalo, že byla zahlcená chůzí a neměla na mluvení čas. Ve skoro 18 měsících umí říct možná 40, 60 slov. Možná víc, třeba 80. Těžko říct. Zopakuje všechno, co ode mě slyší, tak nevím, která slova opravdu umí i sama od sebe a která jen opakuje.
Všichni zdraví lidé v rodině - maminka, tatínek, jejich rodiče no a koneckononců i já, mluvili v 1,5 roce ve větách a snad i souvětích. Vím, že to nemusí s žádným postižením souviset, aže na to má jěště čas, ale dcerka má do vět daleko. Dvě slova nespojí ani to po mě nezopakuje. Když řeknu bumbat vodu, tak řekne buď bumbat nebo voda.
Můj dotaz je k tomu, v jakém věku se projeví potenciální, zřejmě mírné, mentální postižení. Další dotaz je ten, jestli bych ji měla už teď vzít na nějaké vyšetření, vzhledem k rodině i dalším okolnostem, nebo to nechat až se začne nějak zváštně projevovat.
Naše pediatrička mi řekla, že mám být ráda, že mám hezké dítě a nic neřešit. Prý se za několik let ukáže, jak to je nač ji zbytečně vláčet po vyšetřeních. Jestli bude postižená, tak s tím prý stejně nic nenadělám, tak proč to chtít vědět přečasně.
Přijde mi to zvláštní. Někde jsem četla, že čím dřív se na to přijde, tím lépe se s tím dá něco dělat. Píši Vám tedy, abych názor pí. doktorky s někým skonzultovala. Nějaká zvýšená pravděpodobnost postižení tu zřejmě je a já bych nerada něco zameškala, pokud lze cokoliv dělat ihned.
Je mi jasné, že zatím se dítě vyvíjí více méně v normě, a že asi zbytečně panikařím. Nejsem většinou nijak moc hysteriská, spíš jsem kliďas a optimista, ale tohle mě opravdu trošku děsí. Neskutečně by mě uklidnilo kdybych věděla, že malou vyšetřila nějaký odborník a zatím je opravdu v pořádku. Ušetřilo by mi to mnoho probděných nocí.
Poradila byste mi, prosím, jestli je důvod nechat ji vyšetřit? Mohla bych zajít k Vám na kliniku, i když nemám doporučení lékaře? Případně moc prosím o udání věku, kdy se postižení asi projevuje.
Mockrát děkuji za laskavost, Helena
V její náručí
