Noční děsy

Dobrý den. Vím, že jste na podobnou otázku odpovídala, ale přesto se chci zeptat přímo. Naše Alžbětka spí od 6 měsíců v dětském pokojíčku, do kterého vedou dveře i z naší ložnice. Občas se v noci rozpláče, ale i když k ní já nebo táta přijdem, nereaguje na nás. Většinou začne křičet ještě víc. Opakuje "ne, ne !" takovým hrdelním chrčivým hlasem, doslova vrčí. Někdy ještě křičí "jděte pryč!". Vezmu ji do náruče a snažím se udržet. Ona se totiž vzpouzí, kope, tluče pěstičkami, oči obrací nahoru nebo prostě ode mně. Střídáme se, dokud se neuklidní. Někdy jen křičí, jindy si i ubližuje, trhá si vlasy, kouše se do ruky apod. Teď naposledy si při záchvatu začala trhat řetízek s přívěskem andělíčka z krku, povedlo se mi ho včas rozepnout. Křičela, že ho rozkouše, zničí. Připomínalo to filmy o posedlých. Andělíčka dostala od babičky a od dvou let ho nosí a věří, že ji chrání, aby jí nikdo neublížil, "nesebral", jak říká. Teď ho chce na noc sundat a ráno si o něj vždy řekne. Takovýto záchvat trvá 45 min. až 1 hod. Pak se probere a je to, jakoby přišla z jiného světa. Mluví jemným dětským hláskem, drží se mně za ruku, nehne se ode mne, prohlíží si věci u nás v ložnici a ptá se na ně. Někdy si chce prohlížet knížku nebo jít ven a já vysvětluju, že je noc. Na otázky, co se stalo, čeho se bojí, neodpovídá, začne mluvit o něčem jiném. Vezmu ji k nám do postele a nechám spát s námi. Zbytek noci je bez problémů až na to, že se takto moc nevyspíme. Ona nikdy nevydží klidně ležet, otáčí se napříč, vrtí se. Já navíc kojím malého Míšu. Ráno jsem pak úplně vyčerpaná, ona však vypadá normálně.Už jako mimino často křičela před spaním až 1 hod. a nedalo se s tím nic dělat, než jen ji chovat a vydržet. Postupně se to zlepšovalo, až usínala i sama. V roce a půl jsme strávili pár dní v nemocnici, kde jí dělali lumbální punkci, protože z ničeho nic ztrácela rovnováhu. Nic se nezjistilo, samo to přešlo. Po návratu domů měla občas záchvaty křiku i přes den, ale časem vymizely. Dlouho byl klid, ale teď se to zase zopakovalo. Před spaním prohlížíme knížky, opakujeme říkanky, čtu jí. Pořád přemýšlím, co tak strašného se jí může zdát. Nepřipadá mi, že by noční křik souvisel s nějakým denním špatným zážitkem. To většinou proberem před spaním, snažím se ji přivést na jiné myšlenky a pak spí klidně. Nevíte, jak bych ji mohla probrat dřív? Nebo je jediný způsob, jak to zvládnout, vší silou ji držet, hladit a chovat, dokud se neprobere sama? Předem díky za radu.