Otázka
Odpověď
Re:Vliv dudlíku na zoubky
26.11.2006 19:30:32 Kateřina Matušíková, DiS.
Milá Hanko, vím, že je to těžké přiznat, ale Vaše tchýně má vlastně pravdu. Většina dětí dudlík používá a uklidňuje je a "my" maminky jsme pak také klidnější, jenže....
Důležitý je výběr dudlíku. Pokud chceme dítěti pomoci, volíme raději dudlík anatomický, který riziko deformace čelisti či patra snižuje, ale i tady je důležité vědět, kdy přestat :o(
První narozeniny by mělo dítě oslavit už bez dudlíku, poté je to již poměrně velký zlozvyk, který je těžké odbourat a také se zvyšuje ono riziko deformace.
Vím o čem mluvím a přiznám se, že já to srdce (i přesto, že jsem znala rizika), vzít dítěti dudlík neměla - a dle slov mé kamarádky-zubní lékařky, nás nejspíš čeká operace, až bude dceři 11 let. Synovi se zoubky celkem upravily samy (i tak budou nutná rovnátka), ale dcerce nikoliv. Fakt je, že u nás hraje roli i dědičnost, ale to není omluva :o((
Pokud máte možnost a schopného manžela, pak vyskoušejte naši metodu odnaučování- sebrat dudlík a už jej nedat-ani v noci. Je fakt, že je to po několik dní velmi psychicky náročné-proto manžel (má totiž pevnější nervy, protože není tak citlivý a lítostivý, jako matka.
My jsme byly domluveni, že bude k dětem chodit on a povedlo se!!! Pár dní jsem na něj měla vztek, že je necita, ale s odstupem času jsem mu vděčná, že byl tvrdý a neustoupil.
S pozdravem Katka.
Důležitý je výběr dudlíku. Pokud chceme dítěti pomoci, volíme raději dudlík anatomický, který riziko deformace čelisti či patra snižuje, ale i tady je důležité vědět, kdy přestat :o(
První narozeniny by mělo dítě oslavit už bez dudlíku, poté je to již poměrně velký zlozvyk, který je těžké odbourat a také se zvyšuje ono riziko deformace.
Vím o čem mluvím a přiznám se, že já to srdce (i přesto, že jsem znala rizika), vzít dítěti dudlík neměla - a dle slov mé kamarádky-zubní lékařky, nás nejspíš čeká operace, až bude dceři 11 let. Synovi se zoubky celkem upravily samy (i tak budou nutná rovnátka), ale dcerce nikoliv. Fakt je, že u nás hraje roli i dědičnost, ale to není omluva :o((
Pokud máte možnost a schopného manžela, pak vyskoušejte naši metodu odnaučování- sebrat dudlík a už jej nedat-ani v noci. Je fakt, že je to po několik dní velmi psychicky náročné-proto manžel (má totiž pevnější nervy, protože není tak citlivý a lítostivý, jako matka.
My jsme byly domluveni, že bude k dětem chodit on a povedlo se!!! Pár dní jsem na něj měla vztek, že je necita, ale s odstupem času jsem mu vděčná, že byl tvrdý a neustoupil.
S pozdravem Katka.
V její náručí
