Závislost na matce

Mám dvě děti, 6letého chlapce s odkladem školní docházky a 3letou dcerku, kvůli které píši. Kojila jsem ji 2 a čtvrt roku a už v té době jsem chodila na záskoky do MŠ, kam chodí syn, jako učitelka. Dcerku jsem si mohla brát s sebou. I po skončení zástupu dcera chodila do MŠ dál, jako pětidenní dítě. Vždy bez problémů, žádné slzy, naopak, vždy se velmi těšila a dle učitelek byla bezproblémová. Radostně očekávala září, kdy mohla jít do MŠ každý den. Ale byla hned několikrát nemocná - jen virózy. A pak-jednoho dne, na konci října se na vycházce rozplakala, že chce maminku. Od té doby poplakávala každý den a vyústilo to v absolutní nechuť vůči MŠ.Nyní je tedy se mnou doma, ale její "závislost" na mě se zhoršuje. Už bez problémů pobývala nějakou dobu např. u prarodičů, i třeba na jednu noc. Nyní ji mám jako klíště, beze mne kdekoliv pláče a nehraje si. Odmítá i otce, který je velmi hodný. Nemohu už rozpoznat, jestli je to nějaká forma vzdoru, kterému bych se měla postavit a vydržet její scény při předávání blízkým nebo v MŠ, nebo zda je to období, kdy mám zatnout zuby a věnovat se jí co nejvíc? Nechci jí odmítat, ale tahle "absolutní náklonost" je velmi vyčerpávající. Ještě chci podotknout, že tento měsíc odložila dudlík, takže v noci často chodí ke mně do postele. Vždycky, když usne ji odnesu do její postýlky. Moc Vás prosím o radu...