Školková zralost

Dobrý den. Potřebovala bych radu opravdu nutně. Už nevím, na koho bych se mohla obrátit o pomoc. Moje dcera, 3 roky a 3 měsíce, začala od září chodit do MŠ. Do školky se vždy těší a líbí se jí tam. Paní učitelka ovšem říká, že je na školku ještě malá, že není zralá, protože 1. nevyhledává ostatní děti-nehraje si s nimi a když se o ně zajímá, tak jim bere hračky nebo bourá, co ony postavily, 2. jako hru považuje tvoření hromad z hraček, což ovšem dělá i doma. Např. bere kostky, korálky, atd. a říká, že je to dort. Další hračka pak je třeba marmeláda atd. 3. nechce si sednout do společného kroužku mezi děti a vydává se na průzkum okolí. Podle toho, co jsem si za první čtyři dny vyslechla, bych řekla, že o mojí dceru tam zájem nemají. Je pravda, že vyžaduje hodně pozornosti, protože v okamžiku je schopna vymyslet jednu "lumpárnu" za druhou. Jsem už úplně zoufalá z toho, co každý den, když pro ni přijdu vyslechnu. Nechci dcerku ze školky brát a ani nevím, jak bych jí vysvětlila, že ji tam nechtějí. Podle mne se chová ve školce stejně jako doma. Např. bezdůvodně pobrekává, je mrzutá. Doma ji známe a už jsme si zvykli. Možná je důležité říci, že od narození s ní byly potíže. Narodila se 38.tt - chvilku v inkubátoru - rozena přirozeně koncem pánevním. Vždy plakala a jako miminko spala přes den velice málo, noc pak prospala. Cvičily jsme Vojtovu metodu. Vždy byla velice vzteklá a uplakaná. V žádném období jejího života si nepamatuji, že by byla klidná. Jakékoli omezení v pohybu - zamčení dveří od bytu, protože utíká, ji vyvede natolik z míry, že je naprosto hysterická a mlátí divoce kolem sebe.
Vždy to bylo velice náročné dítě a připravila mi bezesné noci. Jsem nyní na mateřské dovolené se synem a tedy mám možnost si ji nechat doma. Nechci ovšem jednat ukvapeně, protože jsem toho názoru, že se dcera nezlepší ani za rok. Nebo mám alespoň velké pochybnosti. Kolektiv dětí nikdy neměla ráda. Musely jsme přestat chodit na kojenecké plavání a později i cvičení. Obojí proplakala a provztekala. Moc prosím o pomoc. Už se trápím tři roky a změna žádná. Už si myslím, že je vina na mé straně. Někdy mne její vztek a pláč vyvádí úplně z míry a sama se cítím špatně za to, jak ji trestám. Děkuji za odpověď.