Otázka
Odpověď
Re:Cucání palce
21.6.2001 Silvie Nedvědová
Dobrý den Andreo,
přemýšlím, proč Vám připadá cucání palce u čtyřměsíčního dítěte tak nežádoucí, že s ním zápolíte, a dokonce mu zkoušíte dávat rukavičky.
Možná máte starost o zdravý vývoj jeho zoubků?
Ale nejdůležitějším vývojovým úkolem z hlediska vývoje osobnosti v tomto období je získat jakési bazální vědomí, že jsem žádoucí, přijímaný, a přijatelný tak, jak jsem, vědomí, že svět je bezpečný, předpovídatelný, že má cenu tady být. Pokud se toto podaří, má člověk pravděpodobně šanci získat na celý život něco jako pevný základ, pevnou půdu pod nohama. Domnívám se, že je-li tak malé dítě s maminkou v neustále trvajícím mnohadenním konfliktu, je to větší problém, než to, že si cucá paleček, a větší, než možná jednou křivé zoubky. Nejsem stomatolog, ale domnívám se, že řešení tohoto problému by bylo žádoucí až kdyby dítě nosilo dudlík nebo si cucalo palec ještě třeba ve dvou letech.
První rok je navíc období, kdy dítě získává prostřednictvím úst podstatné množství informací o světě, o sobě, a také podstatné množství libých pocitů. Při kojení například, později, když začne lézt, se na nové věci dívá, sahá na ně, ale v prvním roce je také ochutnává.
Cucáním palečku se uklidňuje, je to něco známého, a dítě si toto uklidnění může už v této době zajistit samo, když mu vypadne dudlík, bude muset pravděpodobně někoho přivolat. Schopnost rozlišovat chuťové (a také čichové) informace už je v této době oproti jiným schopnostem dost vyvinutá, takže mu možná nabízené dudlíky prostě nechutnají nebo nevoní.
Pokud Vám tedy na tom skutečně velmi záleží, aby dítě přijalo dudlík, vyzkoušejte různé tvary, různé výrobce, každá savička bude mít trochu jinou chuť, a zkuste vymyslet něco, aby byl dudlík pro dítě lákavý, malé děti mají rády sladkou chuť, ale med do jednoho roku je nevhodný, alergizuje, cukr…? Možná chuť mateřského mléka by také pomohla, některé dítě přijme dudlík jen, když je „splácnutý“, vyfouknutý… Experimentovat a nabízet můžete, ale v dobré pohodě, Vaší i dítěte. Rozhodně bych nedoporučovala z toho dělat zásadní problém, a osobně jsem proti používání prostředků typu rukaviček.
Pokud problém nejsou zuby, ale máte obavu, aby si dítě necucalo palec nebo neokusovalo nehty, až bude větší, mohu Vás ujistit, že dítě, které bude klidné a vyrovnané to s největší pravděpodobností dělat nebude. A ke klidu a vyrovnanosti přispějete, pokud budete schopna trpělivě přijmout a respektovat to, že některé, později nežádoucí projevy, jsou v některých raných vývojových obdobích zcela přirozené, obvyklé.
Hodně pohody a trpělivosti
Mgr. Silvie Nedvědová
přemýšlím, proč Vám připadá cucání palce u čtyřměsíčního dítěte tak nežádoucí, že s ním zápolíte, a dokonce mu zkoušíte dávat rukavičky.
Možná máte starost o zdravý vývoj jeho zoubků?
Ale nejdůležitějším vývojovým úkolem z hlediska vývoje osobnosti v tomto období je získat jakési bazální vědomí, že jsem žádoucí, přijímaný, a přijatelný tak, jak jsem, vědomí, že svět je bezpečný, předpovídatelný, že má cenu tady být. Pokud se toto podaří, má člověk pravděpodobně šanci získat na celý život něco jako pevný základ, pevnou půdu pod nohama. Domnívám se, že je-li tak malé dítě s maminkou v neustále trvajícím mnohadenním konfliktu, je to větší problém, než to, že si cucá paleček, a větší, než možná jednou křivé zoubky. Nejsem stomatolog, ale domnívám se, že řešení tohoto problému by bylo žádoucí až kdyby dítě nosilo dudlík nebo si cucalo palec ještě třeba ve dvou letech.
První rok je navíc období, kdy dítě získává prostřednictvím úst podstatné množství informací o světě, o sobě, a také podstatné množství libých pocitů. Při kojení například, později, když začne lézt, se na nové věci dívá, sahá na ně, ale v prvním roce je také ochutnává.
Cucáním palečku se uklidňuje, je to něco známého, a dítě si toto uklidnění může už v této době zajistit samo, když mu vypadne dudlík, bude muset pravděpodobně někoho přivolat. Schopnost rozlišovat chuťové (a také čichové) informace už je v této době oproti jiným schopnostem dost vyvinutá, takže mu možná nabízené dudlíky prostě nechutnají nebo nevoní.
Pokud Vám tedy na tom skutečně velmi záleží, aby dítě přijalo dudlík, vyzkoušejte různé tvary, různé výrobce, každá savička bude mít trochu jinou chuť, a zkuste vymyslet něco, aby byl dudlík pro dítě lákavý, malé děti mají rády sladkou chuť, ale med do jednoho roku je nevhodný, alergizuje, cukr…? Možná chuť mateřského mléka by také pomohla, některé dítě přijme dudlík jen, když je „splácnutý“, vyfouknutý… Experimentovat a nabízet můžete, ale v dobré pohodě, Vaší i dítěte. Rozhodně bych nedoporučovala z toho dělat zásadní problém, a osobně jsem proti používání prostředků typu rukaviček.
Pokud problém nejsou zuby, ale máte obavu, aby si dítě necucalo palec nebo neokusovalo nehty, až bude větší, mohu Vás ujistit, že dítě, které bude klidné a vyrovnané to s největší pravděpodobností dělat nebude. A ke klidu a vyrovnanosti přispějete, pokud budete schopna trpělivě přijmout a respektovat to, že některé, později nežádoucí projevy, jsou v některých raných vývojových obdobích zcela přirozené, obvyklé.
Hodně pohody a trpělivosti
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
