Problémové chování, vztekání

Dobrý den!
Nevím jak naši situaci co nejlépe nastínit,ale budu se snažit.
Chtěla bych znát váš názor na chování našeho synka.
jako miminko byl velice hodný,pořád spinkal byl spokojený.Když začal chodit už se začal projevovat,zřejmě,jeho temperament.Chvilku neposeděl,u ničeho dlouho nevydržel.Do necelých tří let byl sám,pak se narodila sestřička.Do té doby jsem jeho temperament celkem zvládala,více méně jsem se asi chybně přizpůsobovala jeho potřebám,ale pak už to tolik nešlo a zřejmě tam to pozvolna začalo.Sestřičku má rád,ale jak je živý nemohu je dodnes nechat chvíli bez dozoru,hned jí bouchne,nosí ji,bere ji hračky,ponouká,atd.Ne vždy jí chce asi přímo ublížit,ale mnohdy to tak nakonec dopadne.abych mu nekřivdila,jsou i chvíle,kdy si hezky chvíli hrají.Pak ve třech a půl letech začal chodit do školky.Troufnu si říct,že tam si do dnes úplně nezvykl.zpočátku plakal večer i ráno,že do školky nepůjde,ale ve školce beze mě už údajně ne.Celý první rok byl ve školce zřídka,protože byl neustále nemocný,tak ani neměl šanci se adaptovat.Tenhle rok už je to trochu lepší,s pláčem chodí už ,,jen,,ráno.Bylo i pár dní,kdy šel bez pláče.jinak o školce mluví a líbí se mu tam.Zdá se mi ale,že od nástupu do školky se mu změnilo chování.Nevím jestli to má souvislost,ale začal se víc vztekat,někdy mi připadá,že kvůli nesmyslu ztropí až téměř hysterickou scénu.a právě v té chvíli nevím jak mám reagovat.Usmyslí si třeba,že půjde ven bez bundy,i když je venku zima a nenechá si to vysvětlit.Začne se vztekat,křičí,vyhrožuje,hrozí.Pak už s ním není vůbec řeč.Za žádnou cenu nechce ustoupit.Zkoušela jsem domluvy,plácnutí,ale nevím co je správně.Ani nechat ho samotného než se uklidní nepomohlo.Do všeho kopal,tak jsem nevydržela.Nakonec vše zvládnem,ale s vypětím všech sil.
Syn je myslím dost vnímavý a bystrý,někdy se mnou mluví tak,jako bych poslouchala sama sebe a z úst dítěte to opravdu nezní příjemně.Je trochu náladový.asi jsme si to jeho chování trochu zavinili i sami.jsme oba s manželem docela impulsivní a i když se snažíme aby to nebylo vidět,ne vždy se asi povede skrýt naše rozdílné názory na výchovu v určitých situacích.Není to s ním lehké.Někdy dělá vše naopak.Chci jít ven ,nechce se mu.Nejdeme ven a on strašně nutně musí jít apod.
Těžko mi asi dáte návod jak na něj,ale uvítala bych každou radu.zvláště pak jak zvládnout jeho vzteky.Jestli si mám trvat na svém i za cenu jekotu,abych ho zas psychicky nedeptala kvůli hlouposti.
Moc bych si přála,aby jstemi odpověděla.Děkuji.