Lítostivost

Dobrý den.
Mám problém s naší dcerou.V únoru jí bude 10 a stále nechce bez nás nikam jezdit,ani přespat u babičky.Nevydrží u ní ani 3 hodiny bez toho aby je neprobrečela.Už s tímto problémem navštěvujeme psycholožku,ta s dcerou vždy promluví,domluví jí že rodiče také potřebují být chvíli samy,nebo jen něco vyřídit u čeho děti být nemůžou.Terezka jí slíbí,že půjde k babičce a zkusí tam vydržet,ale pak stropí doma scénu s ohromným brekem,že nikam nechce.Nebo k babičce jde a v noci volají ať si pro Terezku přijedeme že celý den brečela a teď si ztěžuje že jí brní tělo a bolí hlava.Dcera byla od malinka lítostivá a na mne a manžela fixovaná.Školku těžce snášela,brečela každý den.Nástupem do školy nastal zlom,bylo vše v pořádku.Teď tento problém trvá asi půl roku.Nikdo jí nic špatného neudělal,alespoň to nám tvrdí.Názor psycholožky je,že tak o 2 roky zaostává v citovém vývoji.Není ani tak samostatná jako její spolužačky.
Od začátku roku můj manžel marodil,byl i dvakrát v nemocnici,teď chodím po doktorech já s problémy se štítnou žlázou,je možné že se o nás tak bojí,že nechce nikam pryč,byť jen na pár hodin?Terezka má ještě 4 letého brášku,ten by byl u babičky nejraději pořád.Spolu mají takový vztah,že se spíš perou,ale to je asi normální.Moc děkuji za odpověď
a třeba nějakou radu.