Otázka
Odpověď
Vzdor v mladším školním věku
21.10.2007 23:56:44 Vážný
Dobrý den.
Máme problém s naší 7,5 letou dcerou, 2. třída. Dcera se čím dál tím více zasekává v nejrůzněnjších situacích, typicky ranní oblékání. (Hlavně jde o oblékání a taky o domácí úkoly.) Odmítá si vzít na sebe cokoliv co si nevybrala a je schopná výběr omezit na to, co je právě ve špíně, včetně prádla. (Může zde hrát roli i doscela silný exém a velká citlivost na materiály - odstříhávání cedulek apod. Plus její vidění "módy".) Výsledek je, že manželka po otestování radši spěchá koupit věc podruhé ...
Je schopná zablokovat ranní odjezd do školy (dojíždíme), kdy to s ní odnáší i starší syn. Je velmi sebevědomá a rozhodnutá si "o všem, co se jí týká, rozhodovat si sama".
Naše výchova byla vždycky formovaná velmi demokraticky, s postojem že rodiče a děti jsou si v nárocích a důstojnosti rovny, že ten kdo je autoritou musí především umět zapřít sám sebe a svoje potřeby a to teprve z něj legitimní autoritu dělá. Že naším úkolem je děti uvést do jejich cesty, která je pro ně připravena, nikoli z nich tvořit svoje kopie.
Dnes odpoledne jsme byli pouštět draky, dcera si odmítla dopnout bundu ke krku, natož si vzít kapucu. Výsledek - večer kašel odpovídající zánětu průdušek. (Dcera je dlouhodobě na injekcích v IKEMu s poruchou imunity, do konce minulého roku měla na sebe POB. První půlku první třídy se musela učit doma, kvůli nepřetržitému sledu nemocí...) Dcera před námi utíkala přes celou pláň před Hvězdou - úspěšně. Pokud jí jednu plácnem (dohoníme ji), nebo jí jen podržíme, začne vyhrožovat, že nás udá sociálce, že ji týráme. (Přitom pár pohlavků ji stále ještě nejvíce sklidní.)
Oblíbené jsou akce pasivní rezistence, kdy prostě zdržuje a využívá všechny legitimní metody (WC,...) , aby nenastalo něco nepříjemného (jít spát, učit se), nebo se nás snaží uotravovat (což odkoukává od staršího)...
Nemá to jednoduché, protože starší brácha (10, 4.tř.) je silně hyperaktivní, chytrý kluk, který by měl jít prý na 8l gympl, ale silný dyslektik a dysgrafik, je na ritalinu, má občasné (tak 1x za 2 hodiny) mírné hysteráky a jejich soužití je neustálá bitva, zvláště o počítač. (Naše rozhodnutí tomu jen dává určitý rámec, ale používají se všechny intrikánské metody, hodné cosa-nostry.) Přitom, ale běda, aby jednomu z nich někdo ublížil, to jsou okamžitě v jenom šiku proti komukoliv (a to včetně nás a včetně trestů za ubližování si navzájem - pak si člověk připadá jak blbec). Styl: "Kdo tě sestřičko nabonzoval ve škole učiteli, já mu to půjdu o přestávce vysvětlit ručně...". Takže ona, ač dívka, musí být docela drsná a odolná a taky je. Taky si užila dost odstrkování, když na jednu stranu nemohla do školky (imunita) a na druhou stranu spotřeboval většinu pozornosti syn, kvůli LMD, dys* a vůbec zachování jeho života a zdraví...
Žijeme v 1+1, děti spí v kuchyni, trvalý problém je, že každý vodorovný prostor se neustále plní materiály jejich školy i naší práce, léky, hračkami ... a ač jsme se snažili, není zatím pro nás cesty ven.
Obecně je silná vůle a odpor v dětství rysem naší rodiny, kdy podle rodiných bájí babička v odporu k rodičům rozbila zrcadlo, já jsem prohodil keramickým umyvadlem vztekle v 1. třídě mýdlo (protože maminka potrestala kamaráda a nesměl k nám), syn, když jsme ho zavřeli menšího do pokoje si udělal cestu skleněnou výplní... Moc nevíme jak děti motivovat, jsme od přírody naladění proti postoji něco za něco (láska nečeká nic nazpět) a i když známe princip "nikdy nedávej zmrzlinu zadarmo", tak jej neumíme použít.
Další faktor je, že po první třídě odešel třídní učitel, který děti miloval a ony jeho, člověk měkkého a velkého srdce ... Děti by pro něj udělali všechno. A po něm nastoupil začínající kolega, který pokazil spoustu věcí, zavedl metodu cukru a biče, "exemplární tresty" v celkem dobrém a ukázněném kolektivu. Některé děti začaly mít ranní fobie ...(Např. změnil vzor písma, který se děti učily, zavedl zapisování hodných a zlobivých spolužáky na tabuli, včetně nepřiměřených trestů - dcerka se z toho doma rozbrečela, že musela napsat kamarádku), před týdnem to eskalovalo mimořádnou třídní schůzkou a skoro ultimátem i ze strany vedení školy, které naštěstí věc posoudilo podobně jako většina rodičů.nBohužel to vedlo i ke zhoršení chování dcery doma, s přitvrzením jejího chování vůči nám, možná jako odezva na tvrdší vedení.
Máme problém s naší 7,5 letou dcerou, 2. třída. Dcera se čím dál tím více zasekává v nejrůzněnjších situacích, typicky ranní oblékání. (Hlavně jde o oblékání a taky o domácí úkoly.) Odmítá si vzít na sebe cokoliv co si nevybrala a je schopná výběr omezit na to, co je právě ve špíně, včetně prádla. (Může zde hrát roli i doscela silný exém a velká citlivost na materiály - odstříhávání cedulek apod. Plus její vidění "módy".) Výsledek je, že manželka po otestování radši spěchá koupit věc podruhé ...
Je schopná zablokovat ranní odjezd do školy (dojíždíme), kdy to s ní odnáší i starší syn. Je velmi sebevědomá a rozhodnutá si "o všem, co se jí týká, rozhodovat si sama".
Naše výchova byla vždycky formovaná velmi demokraticky, s postojem že rodiče a děti jsou si v nárocích a důstojnosti rovny, že ten kdo je autoritou musí především umět zapřít sám sebe a svoje potřeby a to teprve z něj legitimní autoritu dělá. Že naším úkolem je děti uvést do jejich cesty, která je pro ně připravena, nikoli z nich tvořit svoje kopie.
Dnes odpoledne jsme byli pouštět draky, dcera si odmítla dopnout bundu ke krku, natož si vzít kapucu. Výsledek - večer kašel odpovídající zánětu průdušek. (Dcera je dlouhodobě na injekcích v IKEMu s poruchou imunity, do konce minulého roku měla na sebe POB. První půlku první třídy se musela učit doma, kvůli nepřetržitému sledu nemocí...) Dcera před námi utíkala přes celou pláň před Hvězdou - úspěšně. Pokud jí jednu plácnem (dohoníme ji), nebo jí jen podržíme, začne vyhrožovat, že nás udá sociálce, že ji týráme. (Přitom pár pohlavků ji stále ještě nejvíce sklidní.)
Oblíbené jsou akce pasivní rezistence, kdy prostě zdržuje a využívá všechny legitimní metody (WC,...) , aby nenastalo něco nepříjemného (jít spát, učit se), nebo se nás snaží uotravovat (což odkoukává od staršího)...
Nemá to jednoduché, protože starší brácha (10, 4.tř.) je silně hyperaktivní, chytrý kluk, který by měl jít prý na 8l gympl, ale silný dyslektik a dysgrafik, je na ritalinu, má občasné (tak 1x za 2 hodiny) mírné hysteráky a jejich soužití je neustálá bitva, zvláště o počítač. (Naše rozhodnutí tomu jen dává určitý rámec, ale používají se všechny intrikánské metody, hodné cosa-nostry.) Přitom, ale běda, aby jednomu z nich někdo ublížil, to jsou okamžitě v jenom šiku proti komukoliv (a to včetně nás a včetně trestů za ubližování si navzájem - pak si člověk připadá jak blbec). Styl: "Kdo tě sestřičko nabonzoval ve škole učiteli, já mu to půjdu o přestávce vysvětlit ručně...". Takže ona, ač dívka, musí být docela drsná a odolná a taky je. Taky si užila dost odstrkování, když na jednu stranu nemohla do školky (imunita) a na druhou stranu spotřeboval většinu pozornosti syn, kvůli LMD, dys* a vůbec zachování jeho života a zdraví...
Žijeme v 1+1, děti spí v kuchyni, trvalý problém je, že každý vodorovný prostor se neustále plní materiály jejich školy i naší práce, léky, hračkami ... a ač jsme se snažili, není zatím pro nás cesty ven.
Obecně je silná vůle a odpor v dětství rysem naší rodiny, kdy podle rodiných bájí babička v odporu k rodičům rozbila zrcadlo, já jsem prohodil keramickým umyvadlem vztekle v 1. třídě mýdlo (protože maminka potrestala kamaráda a nesměl k nám), syn, když jsme ho zavřeli menšího do pokoje si udělal cestu skleněnou výplní... Moc nevíme jak děti motivovat, jsme od přírody naladění proti postoji něco za něco (láska nečeká nic nazpět) a i když známe princip "nikdy nedávej zmrzlinu zadarmo", tak jej neumíme použít.
Další faktor je, že po první třídě odešel třídní učitel, který děti miloval a ony jeho, člověk měkkého a velkého srdce ... Děti by pro něj udělali všechno. A po něm nastoupil začínající kolega, který pokazil spoustu věcí, zavedl metodu cukru a biče, "exemplární tresty" v celkem dobrém a ukázněném kolektivu. Některé děti začaly mít ranní fobie ...(Např. změnil vzor písma, který se děti učily, zavedl zapisování hodných a zlobivých spolužáky na tabuli, včetně nepřiměřených trestů - dcerka se z toho doma rozbrečela, že musela napsat kamarádku), před týdnem to eskalovalo mimořádnou třídní schůzkou a skoro ultimátem i ze strany vedení školy, které naštěstí věc posoudilo podobně jako většina rodičů.nBohužel to vedlo i ke zhoršení chování dcery doma, s přitvrzením jejího chování vůči nám, možná jako odezva na tvrdší vedení.