Otázka
Odpověď
Jak začít znova
29.10.2007 16:07:46 hanka
Dobrý den,
moje otázka se netýká hádky s partnerem, ale partnerských vztahů obecně.
S manželem jsme se rozhádali a lidsky rozešli po 12 letech společného života a z toho po 6 letech marné snahy o miminko. Mně zranilo, že manžel už dítě nechce a brečela jsem kde se dalo, manžel byl uražený že vynáším problémy. Nakonec on si našel jinou partnerku a žádá o rozvod. Mně sice společné činnosti a krátkodobé vztahy s jinými lidmi psychicky pomáhaly v době hádek s manželem (jak se odreagovat, když mně odmítl člověk, kterého jsem měla opravdu ráda), ale byla to právě jen ta berlička, jak se vybrečet, když mně někdo milovaný odmítá. Nicméně po tom všem mám manžela stále ještě ráda, dokázala bych mu všechno odpustit a jít dál, zato nedokážu do svého srdce navážno přijmout nikoho jiného. Tak nějak potřebuju poradit, co mám dělat, kdy to přebolí a tak. Je mi 38 let, děti jsme neměli, já bych moc ráda normální domov a rodinu (a pokud ji chci, tak to spěchá hodně), ale teď nejsem ve stavu, kdy bych dokázala mít ráda někoho jiného... Nějak si nejsem jistá sama sebou - jestli jsem tolik netolerantní, nebo jestli se bojím, nebo jestli mám čekat na štěstí... Děkuji za radu.
moje otázka se netýká hádky s partnerem, ale partnerských vztahů obecně.
S manželem jsme se rozhádali a lidsky rozešli po 12 letech společného života a z toho po 6 letech marné snahy o miminko. Mně zranilo, že manžel už dítě nechce a brečela jsem kde se dalo, manžel byl uražený že vynáším problémy. Nakonec on si našel jinou partnerku a žádá o rozvod. Mně sice společné činnosti a krátkodobé vztahy s jinými lidmi psychicky pomáhaly v době hádek s manželem (jak se odreagovat, když mně odmítl člověk, kterého jsem měla opravdu ráda), ale byla to právě jen ta berlička, jak se vybrečet, když mně někdo milovaný odmítá. Nicméně po tom všem mám manžela stále ještě ráda, dokázala bych mu všechno odpustit a jít dál, zato nedokážu do svého srdce navážno přijmout nikoho jiného. Tak nějak potřebuju poradit, co mám dělat, kdy to přebolí a tak. Je mi 38 let, děti jsme neměli, já bych moc ráda normální domov a rodinu (a pokud ji chci, tak to spěchá hodně), ale teď nejsem ve stavu, kdy bych dokázala mít ráda někoho jiného... Nějak si nejsem jistá sama sebou - jestli jsem tolik netolerantní, nebo jestli se bojím, nebo jestli mám čekat na štěstí... Děkuji za radu.