Problém s otěhotněním a psychika

Přeji hezký den,
v červenci tohoto roku jsem v 7. týdnu těhu samovolně potratila. Miminko jsme si moc přáli. Všichni mě utěšovali, že budeme mít jiné miminko a já se na to upnula. Když mi Dr. v září oznámila, že jsem v pořádku a pokud se na to cítíme, můžeme se pokusit o miminko znovu, byla jsem v sedmém nebi. Myslela jsem, že je to všechno za mnou. Bohužel není, jsou to dva měsíce co se zatím snažíme, ale nejde to. Mám pocit, že jsem snad nějak psychicky zablokovaná či co. Je mi do breku z toho, že všichni okolo nás mají děti nebo jsou v očekávání. Je mi trapné to přiznat, ale strašně jim závidím... kolikrát brečím nad tím, že nám to nejde... vím, že je problém ve mě... není den, kdy bych si nevzpomněla na ten strašný den, kdy jsme o naše miminko přišli. Jsem tak strašně psychicky vyčerpaná. Snažila jsem se přijít na jiné myšlenky... přihlásila jsem se na cvičení... víc času mi na koníčky nezbývá, mám hodně časově náročnou práci. Pracuju jako referentka na odboru péče o dítě - po potratu jsem myslela, že ani nebudu schopná se do práce vrátit... slovo děti prostě ze svého slovníku nemůžu vymazat. Jsem zoufalá natolik, že se obracím na různé astrology a dokonce kartářku...
Poraďte mi prosím, co mám dělat?? Jak zapomenout, přestat se trápit... jakému tvorečkovi by se chtělo do takového negativního prostředí??