Otázka
Odpověď
Jak odnaučit spaní s rodiči
15.7.2001 11:52:04 Hana Kokšteinová, syn Richard (1,5 roku)
Vážená paní doktorko,
obracím se na Vás s prosbou o radu. Mám 14-ti měsíčního syna, který přišel na svět plánovaným císařským řezem. Až do jednoho roku měl v dokumentaci poznámku - fyziologický kojenec s rizikovým OA. I přes mé nesčetné dotazy na jeho pediatra dodnes přesně nevím, co tento pojem znamená. Syn byl od narození náročný. Neustále plakal, měl silné novorozenecké koliky, byl stále nervózní, neklidný, v noci se nesčetněkrát budil a toto, dnes již v poněkud menší míře, přetrvává dodnes. U lékaře jsme byli víc než doma, ale ten to vždy shrnul do jednoho termínu - "je to osobnost" či "malý tyran".
Ale přejdu k věci. Syna jsem kojila do jednoho roku, v noci kupříkladu i 6-7x. Byla jsem z něj neustále vyčerpaná a unavená, tudíž to došlo tak daleko, že jsem si ho z toho důvodu nechávala celou noc u sebe, i když jsem věděla, že dělám chybu. Dnes už nekojím a ráda bych ho naučila spát opět v jeho postýlce. A to je právě onen kámen úrazu. Zkoušeli jsme to s manželem již několikrát. Obrnili jsme se trpělivostí a uspávali, přemlouvali, vysvětlovali, ale nic naplat. Chlapec dokáže třeba i 2 hodiny v kuse (déle jsme to nevydrželi my) stát v postýlce a usedavě plakat. Neusne ani vyčerpáním. Zkoušeli jsme ho samozřejmě uspat v naší posteli a následně přenést (postýlka stojí hned vedle našeho lože), ale celé představení se opakovalo po jeho probuzení, která jsou velmi častá.
A proto se ptám: Existuje nějaká reálná možnost, jak ho naučit spát opět ve své posteli, aniž by to pro něj byla těžká psychická újma, či je na to již pozdě?
Předem jsem Vám vděčná za každou radu a jsem s pozdravem
Kokšteinová.
obracím se na Vás s prosbou o radu. Mám 14-ti měsíčního syna, který přišel na svět plánovaným císařským řezem. Až do jednoho roku měl v dokumentaci poznámku - fyziologický kojenec s rizikovým OA. I přes mé nesčetné dotazy na jeho pediatra dodnes přesně nevím, co tento pojem znamená. Syn byl od narození náročný. Neustále plakal, měl silné novorozenecké koliky, byl stále nervózní, neklidný, v noci se nesčetněkrát budil a toto, dnes již v poněkud menší míře, přetrvává dodnes. U lékaře jsme byli víc než doma, ale ten to vždy shrnul do jednoho termínu - "je to osobnost" či "malý tyran".
Ale přejdu k věci. Syna jsem kojila do jednoho roku, v noci kupříkladu i 6-7x. Byla jsem z něj neustále vyčerpaná a unavená, tudíž to došlo tak daleko, že jsem si ho z toho důvodu nechávala celou noc u sebe, i když jsem věděla, že dělám chybu. Dnes už nekojím a ráda bych ho naučila spát opět v jeho postýlce. A to je právě onen kámen úrazu. Zkoušeli jsme to s manželem již několikrát. Obrnili jsme se trpělivostí a uspávali, přemlouvali, vysvětlovali, ale nic naplat. Chlapec dokáže třeba i 2 hodiny v kuse (déle jsme to nevydrželi my) stát v postýlce a usedavě plakat. Neusne ani vyčerpáním. Zkoušeli jsme ho samozřejmě uspat v naší posteli a následně přenést (postýlka stojí hned vedle našeho lože), ale celé představení se opakovalo po jeho probuzení, která jsou velmi častá.
A proto se ptám: Existuje nějaká reálná možnost, jak ho naučit spát opět ve své posteli, aniž by to pro něj byla těžká psychická újma, či je na to již pozdě?
Předem jsem Vám vděčná za každou radu a jsem s pozdravem
Kokšteinová.
V její náručí
