Otázka
Odpověď
Odmítání komunikace ve školce
25.3.2008 10:50:47 Myšutka (2děti)
Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně mého tříletého syna. Asi budu psát delší příspěvek, ale myslím si, že náš současný problém začal u dřív.
Zhruba před rokem chodil do jesliček, kde se mu přihodilo něco velmi nepříjemného, bohužel nevíme co to bylo. Chodil tam již delší dobu a rád. Byl sice tišší dítě, ale podle tety šikovný a "hezky mluvil". Jenže jeden den jsem si pro něj přišla a on byl uplakaný a nemluvil. Předával mi ho nová teta s tím, že Jakub zlobil. Při cestě domů se pozvracel a když večer začal trošku mluvit, tak jsem se zděsila - příšerně koktal. A při jakékoliv zmínce o jeslích se třásl a plakal. Takže jesle den ze dne skončily. Podle paní vedoucí z jeslí se nic mimořádného nestalo, "stará" teta ten den v práci nebyla a "nová" mi řekla, že kluk před ní nepromluvil a že jí připadal hned "nějakej divnej" a že na ni chci svádět kdoví co...
Koktání se upravilo asi po měsíci a až do prázdnin byl malý doma se mnou nebo s babičkou (já už jsem pracovala). Během letních prázdnin jsme spolu chodili tři týdny do školky, kam chodila i jeho sestra. Takže tam byl se mnou a s ní a zvykal si. I když školku zná vlastně od narození. Ale celou dobu tam mluvil jenom se mnou nebo se sestrou. Nemluvil tam ani s kamarády, kteří si k nám domů chodí hrát.
V září začal do školky chodit už bez sestry (ta je v první třídě), ale se mnou. To už se občas bavil i s dětma. Pak začal chodit sám. Chodí rád, těší se, povídá co dělal, jak si hrál, zpívá úryvky písniček... Jenže ve školce nemluví s nikým dospělým a s dětma jenom jednoslovně. S dospělým ani slovo. Na otázky neodpoví, maximálně kývne,nebo zavrtí hlavou. Dokonce si ani neřekne, když něco potřebuje (minulý týden se na procházce pomočil, protože si neuměl rozepnout kalhoty a učitelce nic neřekl). Nepomáhá nic. Paní učitelka prý už vyzkoušela všecko. Jakub prostě mluví jenom když jsem u toho já.
S cizími lidmi se v mé přítomnosti rozmluví. Sice potřebuje chvíli času, ale rozmluví se. A já už nevím, co s tím. Pediatrička mi řekla, že Jakub mluví hezky a že by potřeboval přísnější učitelku,ale tomu já moc nevěřím. Když jsem se na něj párkrát tajně dívala, tak mi to přišlo, že by i mluvil, ale "nějak to nejde". Můžete mi, prosím, poradit, co dál? Čekat, že se rozmluví, nebo to řešit? A když řešit, tak jak?
potřebovala bych poradit ohledně mého tříletého syna. Asi budu psát delší příspěvek, ale myslím si, že náš současný problém začal u dřív.
Zhruba před rokem chodil do jesliček, kde se mu přihodilo něco velmi nepříjemného, bohužel nevíme co to bylo. Chodil tam již delší dobu a rád. Byl sice tišší dítě, ale podle tety šikovný a "hezky mluvil". Jenže jeden den jsem si pro něj přišla a on byl uplakaný a nemluvil. Předával mi ho nová teta s tím, že Jakub zlobil. Při cestě domů se pozvracel a když večer začal trošku mluvit, tak jsem se zděsila - příšerně koktal. A při jakékoliv zmínce o jeslích se třásl a plakal. Takže jesle den ze dne skončily. Podle paní vedoucí z jeslí se nic mimořádného nestalo, "stará" teta ten den v práci nebyla a "nová" mi řekla, že kluk před ní nepromluvil a že jí připadal hned "nějakej divnej" a že na ni chci svádět kdoví co...
Koktání se upravilo asi po měsíci a až do prázdnin byl malý doma se mnou nebo s babičkou (já už jsem pracovala). Během letních prázdnin jsme spolu chodili tři týdny do školky, kam chodila i jeho sestra. Takže tam byl se mnou a s ní a zvykal si. I když školku zná vlastně od narození. Ale celou dobu tam mluvil jenom se mnou nebo se sestrou. Nemluvil tam ani s kamarády, kteří si k nám domů chodí hrát.
V září začal do školky chodit už bez sestry (ta je v první třídě), ale se mnou. To už se občas bavil i s dětma. Pak začal chodit sám. Chodí rád, těší se, povídá co dělal, jak si hrál, zpívá úryvky písniček... Jenže ve školce nemluví s nikým dospělým a s dětma jenom jednoslovně. S dospělým ani slovo. Na otázky neodpoví, maximálně kývne,nebo zavrtí hlavou. Dokonce si ani neřekne, když něco potřebuje (minulý týden se na procházce pomočil, protože si neuměl rozepnout kalhoty a učitelce nic neřekl). Nepomáhá nic. Paní učitelka prý už vyzkoušela všecko. Jakub prostě mluví jenom když jsem u toho já.
S cizími lidmi se v mé přítomnosti rozmluví. Sice potřebuje chvíli času, ale rozmluví se. A já už nevím, co s tím. Pediatrička mi řekla, že Jakub mluví hezky a že by potřeboval přísnější učitelku,ale tomu já moc nevěřím. Když jsem se na něj párkrát tajně dívala, tak mi to přišlo, že by i mluvil, ale "nějak to nejde". Můžete mi, prosím, poradit, co dál? Čekat, že se rozmluví, nebo to řešit? A když řešit, tak jak?
V její náručí
