Otázka
Odpověď
Výchova a reakce okolí
6.4.2008 18:04:25 Kamila
Dobrý den, paní doktorko,
prosím o radu. Mám pětiletého syna velmi hyperaktivního s podezřením na Aspergerúv syndrom. Syn je velmi inteligentní a velmi citlivý. Chtěla bych prosím, poradit, jak se zachovat v následujících situacích. Synovi celý život vštěpujeme, že když něco chce, musí se zeptat a poprosit. Jenže vždy se nesetkávaáme se správnou reakcí okolí. Malý chodí např. do dětského klubu. Je tam moc hodný a všech dětí a rodičů se vždy slušně zeptá, jestli si to může půjčit apod. Setkala jsem se tam s jednou maminkou, která se syna například nevybíravě zeptala, kolik mu je, a když jí řekl že pět, tak mu řekla, že už je teda hodně velký a musí vědět, že se nesmí běhat. A přitom je to klub pro probémové děti. Syn hned začal plakat a ptal se mně, proč ta paní byla tak ošklivá. Nevím, co mu mám na to říci. Nebo ještě jeden příklad. Byli jsme s babičkou na dětském hřišti, kde byl můj syn a jedna rodina s dětmi. Můj syn se opět šel dětí zeptal, zda si s nimi může hrát. Děti ho nevybíravým způsobem odmítli. Malý se ptal proč. Já mu začala vysvětlovat, že ti lidé nemají penízky (což byla pravda, byla to rodina na okraji společnosti) a děti vychovávají jinak. Jenže babička se do mne obula s tím, že mu takové věci nemám vykládat.
Jenže, jak se mám tedy zachovat u takto hyperaktivního dítěte, když mu celý život vykládám, že musí být slušný a on se potká s takovými omezenými lidmi? V tom případě jde celá má namáhavá výchova vniveč a jsem na začátku. A co mám třeba takové matce odpovědět, když ví, že je to autista a má z toho ještě radost, protože syn je daleko inteligentnější než její dcera? Syn je pak hodně zraněný a pláče. Je mi opravdu z takových lidí smutno.
prosím o radu. Mám pětiletého syna velmi hyperaktivního s podezřením na Aspergerúv syndrom. Syn je velmi inteligentní a velmi citlivý. Chtěla bych prosím, poradit, jak se zachovat v následujících situacích. Synovi celý život vštěpujeme, že když něco chce, musí se zeptat a poprosit. Jenže vždy se nesetkávaáme se správnou reakcí okolí. Malý chodí např. do dětského klubu. Je tam moc hodný a všech dětí a rodičů se vždy slušně zeptá, jestli si to může půjčit apod. Setkala jsem se tam s jednou maminkou, která se syna například nevybíravě zeptala, kolik mu je, a když jí řekl že pět, tak mu řekla, že už je teda hodně velký a musí vědět, že se nesmí běhat. A přitom je to klub pro probémové děti. Syn hned začal plakat a ptal se mně, proč ta paní byla tak ošklivá. Nevím, co mu mám na to říci. Nebo ještě jeden příklad. Byli jsme s babičkou na dětském hřišti, kde byl můj syn a jedna rodina s dětmi. Můj syn se opět šel dětí zeptal, zda si s nimi může hrát. Děti ho nevybíravým způsobem odmítli. Malý se ptal proč. Já mu začala vysvětlovat, že ti lidé nemají penízky (což byla pravda, byla to rodina na okraji společnosti) a děti vychovávají jinak. Jenže babička se do mne obula s tím, že mu takové věci nemám vykládat.
Jenže, jak se mám tedy zachovat u takto hyperaktivního dítěte, když mu celý život vykládám, že musí být slušný a on se potká s takovými omezenými lidmi? V tom případě jde celá má namáhavá výchova vniveč a jsem na začátku. A co mám třeba takové matce odpovědět, když ví, že je to autista a má z toho ještě radost, protože syn je daleko inteligentnější než její dcera? Syn je pak hodně zraněný a pláče. Je mi opravdu z takových lidí smutno.